Návrat - 1. kapitola FanFikce o Johnu a Sherlockovi

Má fanfikce ze světa Dr. Johna Watsona a Sherlocka Holmese. Na motivy BBC verze Sherlock seriálu. Předem upozorňuji, že se jedná o yaoi (kluci s klukama) povídku. Koho to neodradilo, směle do čtení! :) Děj se odehrává po Sherlockově předstírané sebevraždě, ke které ho přinutil Moriarti. 

- Návrat - 

John se vracel do svého bytu. Dnes odešel z nemocnice dřív. Nějak se nedokázal soustředit na práci. Vlastně se nesoustředil na nic. Byl to způsob, jakým se vyrovnával se Sherlockovou smrtí. Prostě odháněl všechny myšlenky, aby mezi nimi snad nebyla vzpomínka na ztraceného přítele. Jen své sny ovládat nemohl. Každou noc se budil zmítán zimnicí, když neustále spatřoval Sherlockův smrtelný pád. S jeho odchodem už nic nemělo smysl. Svět se jakoby pokryl šedí.

John se vploužil do bytu a zamířil do koupelny.

„To je mi tedy přivítání,“ ozval se známý hlas a zavrzání křesla. John jen vytřeštil oči a nevěřícně zazíral do tváře, jejíž zakrvácená nehybná verze ho tolikrát vytrhla ze spánku.

„Sherlocku!“ Johnovi vyhrkly slzy a zvesela se rozesmál. Jediným skokem padl Sherlockovi kolem krku. Sherlock Johnovo obětí opětoval a šťastně drahému příteli položil bradu do hebkých vlasů. Jen stěží potlačil příval slz způsobených silnými emocemi.

„Tak počkat!“ John se mu vytrhl ze sevření a skokem se ocitl krok od něj. Z výšky rozhořčeně zazíral na Sherlocka. „Jak si to představuješ, se tu ukázat? Měl jsi být mrtvý! Viděl jsem to!“ John šermoval bojovně rukama nad Sherlockovou hlavou. Ten k němu zkroušeně vzhlížel z křesla.

„Johne, je mi moc líto, že jsem ti o svém plánu neřekl.“ John nadále vztekle prskal.

„Ne, ty jeden sobeckej… víš vůbec, jak těžké to pro mě bylo?!“ Vztek se mísil s bolestí. Sherlock si pospíšil na nohy a pokusil se znovu obejmout přítele. „Johne, prosím, poslouchej mě,“ zabojoval s Johnovými pokusy ho udeřit. „Nesměl jsem ti nic říct. Moriartiho vrazi by tě zabili. A taky paní Hudsonovou. Nikdy bych neudělal nic, co by ti skutečně mohlo ublížit.“ John se už nezmítal. Zakláněl hlavu, aby Sherlockovi mohl pohlížet do očí, ve kterých pro tentokrát plála lidskost, cit, který v něm v celém životě podnítilo jen velice málo lidí. Stáli tam, Sherlock svíral Johnovy zvednuté dlaně, kterými se ho ještě před pár okamžiky snažil uhodit.

„A kde jsou ti vrazi teď?“ zeptal se John, jeho hlas již zněl zcela vyrovnaně.

„Jeden je v lese, druhý na dně jezera, třetího jsem dostal dnes ráno na vrakovišti.“ Sherlock to pronesl, jako by vypočítával, kde se dají koupit lístky na metro. Johna to rozesmálo. Sherlocka rozesmál Johnův smích. John si jako první uvědomil nepatřičnost jejich pózy. Vymanil své ruce z Sherlockových dlaní. „Tohle někdo vidět, tak jsme jasní,“ pousmál se John.

„Jen ať jsme jasní,“ pousmál se Sherlock. John se s nakrčeným obočím nechápavě podíval na usmívajícího se přítele. Sherlock ho popadl za ramena, naklonil se k němu a políbil na rty.

„Co to,“ zaprotestoval John a zazmítal sebou, to už ho však Sherlock pevně svíral okolo pasu a políbil Johna s notnou dávkou vášně. John se už v jeho náručí nezmítal, dokonce mu nesměle položil dlaně na záda.

„Já nejsem gay,“ pokusil se ještě o mírný vzdor.

„To já také ne,“ pousmál se Sherlock a přesunul své ruce níž.

CENZURA!!!! :D        

Johna probudil protivný paprsek ranního slunce. Se zabručením odvrátil hlavu a reflexivně si zakryl oči dlaní. Vzpomínky včerejšího dne vyvstaly ze snového nevědomí. Sherlock je naživu. Ta myšlenka zalila ho štěstím. Otevřel oči a spatřil pomačkané prostěradlo. Z koupelny doléhal zvuk tekoucí vody. „Tak moment,“ Johnovi zahořely tváře, jak mu v mysli vyvstávaly jednotlivé obrazy včerejšího odpoledne a hluboké noci. „Vytřeštil oči a vymrštil se do sedu. Přikrývka mu sklouzla po nahé hrudi. Zvuk vody ustal. John vyskočil a spěšně na sebe navrstvil šaty rozházené po místnosti. Stydlivě si zapnul i nejvyšší knoflíček na košili. Rozhlédl se po místnosti v marné snaze najít svetr. Ze dveří se vynořil Sherlock.

„Dobré ráno. Půjčil jsem si…“ John se otočil na skrovně zahaleného přítele… „No to nemyslíš vážně!“ Rozhořčení zvítězilo nad studem. Sherlock měl okolo pasu převázaný pohřešovaný kus oděvu. 

„Však já ti ho vrátím,“ přiblížil se k Johnovi a nemohl se ubránit úsměvu. „Jsi tak roztomilý, když se zlobíš,“ popadl ho za bradu a políbil. Otočil se a zamířil do kuchyně. Tím odhalil zadní partie, které velmi nedostatečně kryly jen rukávy, kterými byl svetr svázán. John při tom pohledu zrudl ještě víc. „To sis nemohl pořídit alespoň jednu osušku? Toto je poněkud nepohodlné.“ Otevřel ledničku a nakoukl dovnitř. „No, nic tu není a po mně jsi vždy chtěl, abych chodil pro mléko.“ Zaklapl ledničku a podíval se na Johna.

„Jenže ty jsi pro něj nikdy nezašel. A mělo by tam být máslo…,“ druhá slabika zněla přidušeně. John zrudl mnohem víc, než doposud, což se zdálo být nemožným, pokud jste nebyli rak prošlý varem. Sherlock se při zmínce o másle začervenal! a zatěkal pohledem, nakonec se zahleděl na podlahu.

„To došlo kolem druhé ráno,“ zamumlal.

„Um, dám si kafe,“ vyhrkl spěšně John.

„Já taky,“ souhlasil Sherlock.

„Nemám tu tolik hrnků, téměř všechno je ještě na Baker Street.“

„A tam by to mělo taky zůstat.“ Sherlock prošel okolo Johna, přičemž mu jemně přejel dlaní po zádech. „Zajdeme do kavárny naproti,“ shodil i ten nepatrný kousek oděvu, John jen zalapal po dechu a rychle sklopil zrak. „Teď, když jsem oficiálně zpět, mohli bychom se nastěhovat opět na Baker Street.“ Energicky vklouzl do šatů.

„A..ano,“ zakoktal John. „Zavolám paní Hudsonové. O tobě jí zatím neřeknu, mohla by z toho dostat infarkt.“

„Zajisté. Co kdybys jí oznámil, že se hodláš nastěhovat se svým přítelem?“ Sherlockův laškovný podtón nedával prostor pochybám, jaký význam ono slovo mělo. To už se pousmál i John. Hodil na sebe bundu a vyšel za přítelem vstříc Londýnskému dešti.

                Domovní dveře na Baker Street se otevřely a z nich vykoukla paní Hudsonová. Když spatřila Johna, celá se rozzářila a objala ho na uvítanou. „Tak ty máš přeci jenom přítele?“ zazubila se na něj. „A kdepak je?“

„Bude tu za chvíli, máme mu nechat odemčené domovní dveře. Přijde rovnou do bytu.“ John se pousmál a potlačil nutkání podívat se k rohu ulice, kde Sherlock halen stínem vyčkával. Společně s paní Hudsonovou vyšli do patra. Klíč zarachotil, dveře povolily a odhalily interiér dobře známého bytu.

„Nechala jsem tu všechno tak, jak to bylo, když byl ještě mezi námi,“ popotáhla paní Hudsonová. John byl rád, že slyší hbité kroky na schodišti. Se Sherlockem se domluvili, že se ukáže až v bytě, aby to s domácí neseklo přímo na ulici.

„Myslím, že přítel už jde,“ oznámil John a přistoupil k paní Hudsonové, aby ji případně zachytil. Ve dveřích stanula Sherlockova vysoká postava s kyticí růží zakrývající tvář. Postoupil do místnosti a paní Hudsonová zbledla a zapotácela se. Sherlock jí podal květiny a tím odhalil svou identitu, kterou ostatně paní Hudsonová vytušila.

„Sherlocku?“ hlas se jí chvěl. Natáhla ruku a dotkla se jeho paže, aby se ujistila, že se nejedná o přízrak.

„Jsem skutečný,“ zazubil se Sherlock a předal kytici paní Hudsonové. Ta se ještě chvíli vzpamatovávala, až se rozesmála. Objala Sherlocka a ten se s ní zatočil.

„Moc ráda tě vidím,“ smála se paní Hudsonová a poplácala Sherlocka po tváři. „A tebe taky,“ přitáhla si Johna. „Tak vy spolu chodíte?“ Zazubila se na ně a zvědavě si je prohlížela.

„No.., ano,“ odvětil John, Sherlock se jen usmíval.

„To je skvělé,“ rozzářila se paní Hudsonová. „A co se horní ložnice týče…“

„Tu bych si raději ponechal,“ vyhrkl rudnoucí John.

„Opravdu?“ Zakřenil se Sherlock. John přikývl.

„Dobrá,“ ozvala se paní Hudsonová. „Pokoj nahoře je rovněž v původním stavu.“ Podala Johnovi klíč. „Je moc dobře, že jste oba nazpět,“ usmála se. „Rovněž kvůli tomu, že má kamarádka z vedlejšího vchodu má jistý problém s podnájemníky, který můžeš vyřešit jen ty, Sherlocku.“

„Na vymáhání nájemného by se hodil spíše John s punčochou na obličeji,“ odvětil nezaujatě Sherlock. John se na něj podíval s mírným rozhořčením.

„S nájmem nejsou potíže, jde o něco neobvyklého a podezřelého.“

„Nu dobrá, promluvím si s ní.“

„Děkuji, jakmile se vám to bude hodit, napište textovku. Nyní jistě chcete chvilku pro sebe,“ mrkla paní Hudsonová a vyšla ze dveří. Ještě na schodišti jí zapípal telefon. Podívala se na display, kde stála sms od Johna: Přiveďte ji hned, Sherlock oznamuje oficiální návrat na Baker Street!