Gallard

První povídka z Gallard sídla, držte si klobouky, aneb real slash ship, u kterého je jasné, že se v jistých obměnách, možná právě teď, daleko za mořem pod oblohou věčných dešťů, odehrává :)

Mark seděl za stolem a se zvráceným úsměvem zuřivě datloval do klávesnice. Vyrušilo ho zaklepání. Zvuk kláves zakolísal, pak ale propukl v původním tempu. Netrvalo dlouho a klepání se ozvalo hlasitěji. Tentokrát klávesy zcela utichly, Mark však dál pohlížel na monitor a pročítal si právě vznikající scénu, z jejíhož napětí si ho opovážil někdo vyrušit.

„Ano?“ zavolal poněkud ostřeji, když se zaklepání opakovalo. Po cvaknutí kliky se zpoza dveří zjevila rozesmátá tvář v tmavé paruce. Na vlnitých kadeřích sponky držely čepici.  

„Zdravíčko, přišel jsem na ten soukromý konkurz,“ dál se zářivě usmíval. A vypadal fakt roztomile. Mark konečně odtrhl oči od monitoru, „tak pojďte dál. Vaše jméno?“

„Ian,“ vskočil dovnitř, „Hallard,“ uklonil se, „k Vašim službám.“

„No o tom se ještě přesvědčíme,“ ušklíbl se Mark a zkoumavě si ho prohlížel. Ian se pod tím pohledem několikrát otočil a párkrát se zhoupl v bocích. Mark si posunul brýle níž, předklonil se na židli a lokty se zapřel o stůl.

„To by šlo,“ odvětil nakonec s nepříliš velkým nadšením. „Uděláme pár úprav na kostýmu,“ natáhl ruku a přes zelený kabátec přejel po Ianově zadnici, „tady to bude chtít upravit.“

„Jak myslíte, mistře,“ mrkl Ian a v očích mu zajiskřilo pod potlačovaným výbuchem smíchu.

„A co nástroj, máte s sebou?“ To už i Mark měl co dělat, aby udržel vážnou tvář. 

„Obávám se, že budu muset použít Váš, mistře.“        

„No dobrá, ale jen proto, že ve Vás tuším talent.“ Mark naoko přísně pozvedl obočí a při tom hodně ovládal hihňání. „Mám ho tady, pod stolem.“

„Uvidíte, že nebudete litovat,“ rozzářil se Ian. Naklonil se přes stolovou desku, natáhl ruku a pak nahmátl něco, co opravdu nečekal. Za krk vytáhl loutnu.

„Jsem vážně zvědav, jak to s tím umíš,“ přešel Mark na tykání, pohodlně se uvelebil a nohy v Grensonkách si vyložil na stůl. Ian zatím poodstoupil od stolu, aby měl dostatek místa, několikrát zkusil struny a jejich zvuk následoval hlasem. A pak spustil. A že byl Mark okouzlen, jako když ho slyšel zpívat poprvé. Tolik let už jsou spolu a on si připadá, jako kdyby se do něj právě zamiloval. Ale nevypadnout z role. A ze židle, ovšem. Mark počkal, až dozpívá, nechal ho dát ještě jednu a i s tanečkem.

„No výborně, myslím, že tu roli máš,“ zářivě se usmál. „Ovšem ještě mi teď musíš předvést, jak moc o ni stojíš.“

„Moc,“ Ian přimhouřil oči a usmíval se jako sluníčko.

„Ano?“ Mark se zdánlivě tvářil nevzrušeně.

Ian už stál vedle něj, loutna dávno odložená někde na skříňce, a položil dlaň na Markovu holeň. „Opravdu moc,“ byl teď u jeho kolene a pomalu pokračoval ke stehnům, „o to stojím.“ Druhou rukou mu ze špičky nosu stáhl brýle a odložil je stranou. V hnědých očích mu radostně zajiskřilo, když mu Mark odhrnul vlasy za ucho a přitáhl si ho blíž k sobě. Ian už na nic nečekal, naklonil se a spojil své rty s jeho. Nejdříve zkusmo, jako by to bylo poprvé. Zamrkal, přehoupl nohu přes Markovy a už mu seděl na klíně. Než ten stačil cokoli udělat, pevně se přimkl k jeho rtům tak divoce, až se Mark musel zachytit skříně. Se znovu nabytou rovnováhou teď spustil nohy ze stolu a pevně se zapřel. Ian prozkoumával jeho ústa, ruce se mu zavrtaly pod sako a teď mu jednou dlaní vklouzl do mezery povoleného knoflíku. Ianovy krátké vousy lechtaly, toho si však Mark nijak zvlášť nevšímal. Proplétal svůj jazyk s jeho a rukama nahmatal opasek, který se mu podařilo rozepnout. Odhodil ho stranou a dal se do zápolení s tkanicemi kamizoly. Ianovy ruce se odtáhly, aby z něj Mark mohl shodit přebytečný kus oděvu. Ten kostým byl prostě neskutečně sexy. Mark na něj příliš neviděl, jak byl zaneprázdněn divokými polibky, v mysli však viděl i sebemenší detaily. Zelené kalhoty obepínající Ianova stehna, tu představu posílily dlaně zkoumající přesně ony partie. Přejížděl mu po pevných svalech až ke kolenům, zkoumal tkanice na lemu nohavic, klouzal po zakulaceném zadečku až po hranici kalhot. Ian mu zatím povolil kravatu, knoflíky košile už dávno nedržely látku pohromadě. Odtáhl se od něj a trošku zadýchaně mu pohlížel do očí. Mark už nějakou dobu zapomněl na roli přísného scénáristy a vzhlížel teď k Ianovi jak ke svatému obrázku. Ian se pousmál a prudce se mu vrhl po krku, kde ještě před chvílí byla nyní na zemi ležící kravata, a jemně kousl. Markův povzdech projel mu tělem jako lehké mravenčení ulpívající tam, kam právě zabloudily i Markovy ruce. Ian mu ožužlával krk, když pocítil, jak Markovy dlaně vklouzly pod látku nově rozvázaných kalhot a stiskly ho za nahý zadek. Ianovo blažené zavzdychání ztlumila Markova klíční kost. Sklouzl rukama níž, a když se nadzvedl, aby se dostal k zapínání kalhot, jeho vlastní byly rázem o notný kus níž, jak mu je Mark pohotově stáhl. Ian se div nerozpouštěl pod jeho doteky, zatímco mu rozepínal kalhoty. Nadzvedl se na jednu nohu, aby mu Mark mohl stáhnout nohavici, ta se ale zasekla ve vysoké holínce.

„Oh,“ zvedl se na rukou o opěrky křesla a přehodil nohu na stranu a takto se usadil Markovi na klín. Zabral za holínku, ta se ani nehnula. „Kruciš.“ S nohavicemi u kolen přehoupl si teď nohu přes koleno a zatáhl. Mark to pobaveně pozoroval, objal ho rukama okolo pasu a dlaní mu začal přejíždět po jeho partiích. Holínka si konečně dala říct a on ji kopnutím setřásl z nohy.

„Spodní šuplík,“ zavrněl mu Mark do ucha, když ho jemně skousl. Při tom mu stáhl nohavici z kotníku. Napůl svlečený Ian se natáhl k šuplíku, kde našel tubu gelu.

„Ale pane režisére, k čemu to tu máte?“ usmíval se Ian, když se mu zase obkročmo šteloval na klín.

„To je velice složité popsat, ovšem velmi rád ti to předvědu,“ Mark se usmíval, jako král zvrhlíků, až se Ian rozesmál.

„Tak do toho,“ pokýval hlavou a dělal, že netuší, o co jde. Bavil se zatím hlazením Markova pupíku a chloupků směřujících níž. Následoval je až k bílé gumě bavlněného spodního prádla a zvědavě ji potáhl níž. Markův úd při tom spokojeně vyskočil do volného prostoru a napřímil se v plné velikosti. Mark nabral obsah tuby a promnul si prsty, mírně Iana nadzvedl a vklouzl mezi jeho půlky. Dotkl se jeho otvoru a s gelem snadno vklouzl dovnitř.

„Tak ona je to zdravotní prohlídka?“ zakroutil se Ian v bocích.

„Ovšem,“ pousmál se Mark. „A myslím, že bych potřeboval také vyšetřit.“

Ian se nenechal pobízet dvakrát a už vymačkával gel do dlaní a začal mnout to, co se mezi nimi dožadovalo pozornosti. Mark z Iana vyklouzl a oběma rukama ho teď držel za půlky a nadzvedl si ho k sobě blíž. Ian zavrněl, když se dotkl špičky jeho penisu a zatlačil zadkem dolů. Doklouzal až do sedu, pohodlně se uvelebil a pak si přechytl dlaněmi opěradlo křesla, předloktí mu při tom spočívala na Markových ramenou. Pomalu se dal do pohybu. Mark mu hladil hýždě a pak sevřel jeho stehna. Táhlé vzdychání neslo se pokojem. Ian zrychlil. Markovy ruce ho popadly okolo pasu a s každým dosedem si ho k sobě tiskl ještě silněji. Jejich svaly se čím dál víc zatínaly a vše kolem se jakoby projasnilo a současně vzdálilo za hranice jejich vnímání. Na krátký okamžik byli jedna bytost. Pán času se dvěma srdci zběsile bijícími ve stejném rytmu. Ian se celý prohýbal a Markovy svaly na okamžik vypověděly službu, jak se celý blaženě uvolnil. Ian ho popadl okolo ramen a schoulil se mu do náruče. Mark ho pevně objal.

„Blahopřeji k roli Alana-a-Dale,“ prohlásil notně bez dechu. Ian se rozesmál.

„No myslím, že bych si to ještě pojistil, třeba v ložnici,“ mrkl. „To abys věděl, že tu roli vážně chci. A fotku v TARDIS.“ Ian se opatrně zvedl. „Snad to půjde vyčistit,“ okoukl skvrnu na košili kostýmu.

„Pod kabátem to vidět nebude,“ pousmál se Mark a následoval ho. Ani jeden se neobtěžovali s oblékáním, Markovy kalhoty držely kšandy, Ian si vykračoval v jedné botě a s vlající nohavicí. Z polibků na chodbě je vytrhla podivná rána. Koukli ze schodiště a tam na ně s otevřenou pusou zíral Andrew.

„A..ah promiňte,“ koktal. „No, bylo otevřeno a já, já jsem se jen přišel zeptat, jak to bude se čtvrtou sérií Sherlocka, jestli tam budu hrát, nebo ne.“ Stále se notně zakoktával a červenal, jako rajské jablíčko, pohled mu těkal z podlahy zase k nim. „Což teď není vůbec podstatné, nenechte se rušit, odcházím, a jakože jsem tu nikdy nebyl.“ Při otočce zavrávoral.

„Ale Andy, počkej,“ zavolal Mark a s Ianem si vyměnili zubatý úsměv. Přišel jsi akorát. Zda budeš ve čtvrté sérii, záleží jen na tobě.“ Mark si Iana přechytl okolo pasu a už scházeli ze schodů. „Copak bys pro nás byl ochotný udělat?“

- Zpět na seznam povídek: ZDE -                      

Halloweenský speciál

Dnes máme Halloween a s ním slíbený speciál. :)

Hodiny u krbu odbily sedmou, čas, na kterém se Jim s Mycroftem domluvili, že se sejdou v hale. Jimmy tam doletěl odněkud z přízemí, ve vojenské uniformě a s válečným maskováním na obličeji. Rozhlédl se kolem sebe, hala zářící mihotavými plamínky svíček, krom šklebících se dýní, zela prázdnotou. Mycroft přece vždy chodí včas, šlo Jimovi hlavou, když ho napadlo pozvednout zrak ke schodišti a spadla mu brada. Mycroft se s cudným hihňáním držel zábradlí, když se lehounce jako pírko snášel ze schodů ve společenských šatech, rukou v bílé rukavičce si držel konec sukně, aby o ni snad nezakopl. Dlouhé lokny paruky z pravých vlasů mu spadaly okolo tváře, spletený cop držel je v jednoduchém účesu jako čelenka. Mycroft byl naprosto okouzlující a ještě více okouzlen vojáčkem čekajícím na něj pod schody.

Jim poskočil a pak už vyběhl několik schůdků, které je dělily.

„Zdalipak jsou Vaši rodiče doma, krásná slečno?“ Jim se snažil tvářit vážně.

„Ne pane. A nesmím se bavit s cizími lidmi,“ prohlásil Mycroft mírně vyšším hlasem.

„To je moc dobře. A nemusí se o tom dozvědět. Nešla byste se mnou na ples?“ Natáhl k němu ruku dlaní vzhůru a Mycroft ji přijal. „Moc ráda,“ zčervenaly mu tváře. „Jen si o mně nemyslete nic špatného, nebýt Vaší okouzlující uniformy, nikam s Vámi nejdu.“

„Jak bych si o Vás mohl myslet něco špatného?“ Jim políbil Mycovu ruku a už ho vedl ze schodů. Přitom si ho zvědavě prohlížel a koukal mu do výstřihu. Buď byl dnes na plastice, nebo si najal opravdu dobré kostyméry. Mycroft si jeho pohledu všiml a zčervenal ještě víc.

„Asi nebyl ten nejlepší nápad jít za tetičku Val,“ řekl už svým hlasem a zněl rozpačitě.

„Mmmm,“ Jim chvilku uvažoval. „Byl,“ zasmál se a střílel mu pohledem od tváře k výstřihu a zpět. To už se Mycroft zatočil v šatech a pak zase zvážněl.

„Nezůstaneme radši doma? Bude tam hluk a spousta lidí a taky můj bratr a rodiče,“ ryl špičkou do podlahy.

„No tak Deštníčku,“ Jim k němu přiskočil a vzal ho za ruce. „Aspoň na chvilku, mně se tam chce, budeme tancovat,“ roztočil se s ním po síni. Mycroft stále vypadal nešťastně. „A neměl bych se převléct?“

„Kdepak,“ Jim si vzpomněl na nemožný kostým kostlivce, co našel ve skříni. „Val je ta nejlepší volba. Pak už by byla lepší jen Val v úboru služebné,“ zahihňal se Mycroftovu červenání. „Neboj, nemusíš si ho brát,“ zatím dodal v duchu, zastavil se a zahleděl se mu hluboko do modrých očí. „Koledu, nebo ti něco provedu,“ ušklíbl se.

„Bonbóny jsou támhle ve skříni,“ ukázal, Jim ho však chytl pevněji.

„Kdepak bonbóny,“ jedním pohybem ho přimáčkl ke sloupu. Jasně viděl, jak se Mycroftovi zrychlil tep. Upravil mu pramen vlasů a s dlaní na jeho tváři ho políbil. Mycroft se k němu přitiskl. Pak ale překvapeně ucukl hlavou, když přes umělou kůži pocítil, co Jim provádí. Velmi důkladně prozkoumával jeho výstřih. „Sákra, to je jak pravé,“ zasmál se, pak si všiml, že si Mycroft všiml a zářivě se usmál. „To bylo sladké,“ vzal ho za ruku. „A teď už pojď,“ rozběhl se ke dveřím. „Ať nepřijdeme moc pozdě.“ Mycroft za ním vlál a upravoval si výstřih.        

            Stejně tak se musel upravit, jakmile limuzína zastavila před loveckým zámečkem na kraji Londýna, ve kterém se ta dnešní sláva měla konat. Na nedalekém parkovišti již stálo několik pohřebních aut.

„Pojďme domů, tady bude zábava, jak v márnici,“ zkoušel to dál Mycroft.

„A to mám nejradši,“ zasmál se Jim a vedl ho ke dveřím.

„Mohu Vám vzít kabáty?“ nabídl dveřník se sekáčkem v lebce hned po strašidelném přivítání. „Lady“ otočil se nejprve na Mycrofta, ten na něj vykulil oči a Jim se rozesmál. „Oh pane Holmesi, jste to Vy? Omlouvám se!“ dveřník se začal hluboce klanět. To přilákalo pozornost osazenstva. A přes prvotní rozpaky se s ním přišly přivítat vysoce postavené osobnosti Anglie. Vysoce postavená strašidla. „Přijdu Vás vyzvat k tanci,“ žertoval právě ministr Drákula a Mycroft se tomu společensky smál. Pak upírův pohled padl na Jima. Úsměv mu okamžitě zmizel, stejně jako špičáky žblunknuvší do poháru rudého vína, „omluvte mě,“ zachraptěl a už byl na druhé straně sálu. Jimův nejvražednější pohled velice plynule přešel do zářivého úsměvu, jakým obdařil otáčejícího se Mycrofta, překvapeného ministrovým náhlým útěkem.

„Myky, drahoušku,“ paní Holmesová syna objala.

„Nezkracuj mé jméno, prosím,“ na poslední slovo kladl důrazné pohoršení.

„Stejný, jako vždy,“ usmála se na něj a pak objala pana Holmese, usmívajícího se vedle.

„Ale já ti zkráceně říkat můžu, že ano Deštníčku?“ zacvrlikal Jim a objal ho okolo ramen pozorujíce dvojici.

„Jistě,“ Mycroft zrudl. „Ale to je něco jiného,“ snažil se nemyslet na to, co s ním dělá zkrácenina jeho jména z Jimových úst. A už vůbec ne na situace, při kterých ji užívá. Jimovo objetí a hlavně vědomí, že myslí na to stejné, mu ani trochu nepomáhalo.

„Ale Myky, neměl bys nás představit?“ zavrněl mu do ucha.

„No ovšem,“ Mycroft i nadále červenal. Byla to vůbec první chvíle, kdy jeho rodiče viděli Jima. Tedy kromě televize, když se o něm mluvilo, jako o největším zločinci v historii Londýna.

„Mami, tati, to je James Moriarty, můj přítel,“ hrdě ho postrčil před sebe, aby si jej dobře prohlédli. „A to jsou máma a táta,“ shrnul Mycroft. „Mám je rád, i když mě chtějí jako doprovod na Bídníky.“ Jim by vyprskl smíchy, tohle byla ovšem poněkud slavnostní chvíle.

„Moc mě těší, že poznávám nejvýznamnější osoby na Světě. Díky Vám je bohatší o naprosto dokonalého člověka. Madam,“ políbil paní Holmesové ruku. Ta jen přikývla, přes dojetí potlačujíc slzy, nebyla schopná promluvit. „Pane,“ stiskli si ruce. „Noo, a taky Sherlocka, samozřejmě,“ odlehčil to Jim a čtveřice se rozesmála.

„Mluvil tu o mně někdo?“ zjevil se vedle nich Sherlock v kostýmu pantera svírajícího v tlapách dýni, to byl jeho oobří pupík v oranžové látce s vyšitým obličejem.

„No, možná trošku,“ zasmála se paní Holmesová. „Samozřejmě, že v dobrém,“ dodala. „Sherlocku, sedni si!“ John, kočka s mašlí okolo krku a výrazem grumpy cat, za ním dotáhl křeslo a starostlivě ho do něj usadil. Sherlock nijak neprotestoval a s oddechnutím si hladil břicho. Skupinka pokračovala v rodinném hovoru. Za nějakou dobu začal zábavný program. Kapela Dušičky to pořádně rozjela. A rodiče Holmesovi také. Byli hvězdami parketu. John musel Sherlocka přidržovat v křesle, aby ho snad nenapadlo se do tance přidat a Jim nakonec umluvil Mycrofta a teď předváděli složité kreace. Mycroft si ke svému zděšení uvědomil, že ho to vlastně nehorázně baví. A Jim to poznal taky a roztáčel ho po celém parketu. Při jedné obzvlášť chytlavé písničce se Sherlock v křesle vrtěl do rytmu, až se najednou popadl za břicho. John si toho nejdřív nevšiml, díval se na parket a i s ním to šilo, pak ale zpozoroval, že je vedle nějak podezřelý klid. Otočil se a spatřil Sherlockův zářivý úsměv plný zubů. To bylo hodně podezřelé.

„Co se stalo?“ starostlivě se mračil a měřil si ho pohledem.

„Myslím, že za jiných okolností, by mi právě teď praskla plodová voda,“ odvětil klidně.

„Aha,“ John zamrkal a dal hlavu na stranu. „No,“ chvilku stál neschopen slova.

„Johne?“ Sherlock už vypadal neklidněji.

„Asi bychom měli zavolat doktora!“

„Ty jsi doktor!“

„Aha!“

Chvilku ticho, to už se k nim otáčeli nejbližší hosté. Vzduchem se neslo šuškání, až utichla i hudba a sál se proměnil v jedno velké publikum.

„Dýchej, jen zhluboka dýchej,“ John ho začal spěšně prohmatávat.

„Žádnou paniku,“ vyhrkl Sherlock k obecenstvu. „To jen tady dýnička chce na svět!“

„Proboha!“ paní Holmesová si dala ruce před pusu a pan Holmes ji musel podepřít.

„Planý poplach,“ oddechl si John. Sherlock na něj chvilku nejistě koukal, pak se ale rozhodl mu důvěřovat.

„Ano, ještě dva měsíce by tam mělo vydržet,“ pohladil si pupík. John se k němu naklonil a objal ho. Byl to Sherlock, ale že ho to pořádně vyděsilo, poznal. A jeho ostatně taky. Cítil, jak se chvěje. A jejich syn se stále nespokojeně vrtěl. „Možná bychom měli jít domů,“ navrhl.

„Ano, chce se mi spát,“ přiznal Sherlock a zívl.

„No tak, pokračujte, není tu nic k vidění,“ odháněl zvědavé pohledy od bratra Mycroft. To už s Jimem a rodiči stáli u něj. Kapela se dala do práce a sál se za chvíli zase rozvlnil. Sherlock se s rodinou rozloučil a s Johnovou pomocí pomalu vstal. Pan a paní Holmesovi se rozhodli už také jet domů.

Mycroft s Jimem se dali do tance. Ba co víc! Kapela po několika skladbách začala hrát známé melodie z filmu Hříšný tanec. Tou dobou už Sherlock s Johnem byli doma. Miminko se v nastalém tichu strašidelné noci uklidnilo a Sherlocka teď napadaly úplně jiné věci, než je spánek. Podíval se Johnovi, upravujícímu mu polštář pod zády, do očí a pak se pousmál způsobem, jakým to uměl jen on. John mu úsměv opětoval a než se k němu stačil pomalu přiblížit, aby ho políbil, popadl ho Sherlock za zátylek a prudce strhl k sobě na postel.

Jim prudce trhl a Mycroftovy šaty po straně povolily. Vzápětí si jeho nohu přitiskl k boku a takto se s ním rozvlnil v rytmu Hříšného tance. Mycroft ho držel okolo ramen a prsty mu zajel do vlasů. Okolí neexistovalo. Byli už jen oni dva, svůdná hudba a jejich narůstající touha.

John s hlesnutím dopadl vedle Sherlocka a pak se k němu konečně natáhl a políbil. Sherlockovy ruce při tom putovaly po Johnových zádech, po příjemné plyši kočičího kostýmu. Stejně tak příjemný byl tenký samet napínající se na Sherlockově těle.

Mycroft se zaklonil a pohodil vlasy. S posledními tóny písně si ho Jim zvedl zase k sobě a oba udýchaní touhou se dotýkali čely a pohlíželi si do očí. „Pojďme někam,“ Mycroftův hlas zněl poněkud přiškrceně, „kde nebude tolik lidí.“ Jimovy oči se zúžily nedočkavostí a pousmál se. Rázem prošli sálem do vedlejší klidnější síně. Propletli se debatujícími hloučky, až dorazili do ještě menší místnůstky, snad přístěnek na košťata, kde stála policejní budka.

„Dovnitř,“ zapištěl Jimmy a už otvíral dveře a proskočil dovnitř, aby mohl Mycrofta vtáhnout do tmavého prostoru menšího uvnitř. Dvířka se za nimi s klapnutím zavřela.

Tuba se pod Sherlockovými prsty s cvaknutím otevřela. Johnův kostým se válel na zemi a on teď s mašlí okolo krku rozepínal spodní část sametu. Skrytý šev povolil a s ním i látka. Sherlock pod Johnovýma rukama předl jako panter.  

„Ještě, že mám s sebou i vojenskou výbavu,“ zasmál se Jim a doteky ve tmě ozářilo jasné světlo. Spěšně přepnul na nejslabší úroveň a pustil svítilnu na zem. Chvíle bez hnutí a pohledů v nastalém šeru. Krátký okamžik vyčkávání a pak se po sobě vrhli jako dravec na svou oběť. V divém tanci polibků naráželi do stěn, chvíli se zády o chladivé dřevo opíral Mycroft, poté zase Jim, až se Mycroftovy prsty propletly s Jimovými a oni sklouzli po stěně na podlahu. Valeriiny šaty ocitly se nad Mycroftovým pasem a stejně tak prsty spěšně rozepnuly knoflík uniformy. „Kde se to,“ Jim zápolil s Mycroftovým kostýmem. Myc několika pohyby uvolnil spodní část umělé kůže a pak už Jima povalil na záda.  

Sherlock přidržoval Johna za boky, ležící na zádech přes pupík viděl horní polovinu jeho hrudi a tvář staženou úsilím. Držel ho za stehna a vzrušeně vzdychal při každém jeho dosedu. John se ho držel za sametem potažená stehna a v rytmických pohybech se nadzvedával a klesal.

„Ojetej tetičkou Val,“ Jim se nedokázal přestat smát. Rameny a hlavou se zapíral o roh budky, rukama se držel stěn a nohy mu spočívaly na Mycroftových pažích. Ten klečel těsně u něj a pohazoval jím v rytmu přirážek.

John rychle dosedl a s výkřikem se propnul dozadu. Sherlocka pevně sevřely jeho útroby a v tu chvíli vydal zvuk skutečně patřící panterovi a zaryl drápy do Johnových stehen.

Mycroft si Jima přechytl a víc se k němu přitiskl, Jim ho chytil okolo ramen. Přes zrychlený dech a sténání ještě občas vydal nějaké to zahihňání. Mycroft zrychlil. A s Jimovým i svým křikem prudce přirazil. Celý zadýchaný Jima pevně objal. Oba se chvěli.

John se nadzvedl a skulil vedle Sherlocka. Položil si tvář na jeho sametové rameno a Sherlock ho pevně objal. Johnova ruka sklouzla na Sherlockovo břicho, kde se setkala s jeho.

Mycroft s Jimem začali usínat, zvedli se proto a upravili si kostýmy. Jim zatlačil do dveří. „Co to,“ ani se nehnuly. Teď s nimi Mycroft zalomcoval. Nic. Jim se natlačil k protější stěně. Připravil si rameno, aby se z toho malého rozběhu mohl opřít do dveří. Proskočil jimi, jak se samy od sebe otevřely. Vrazil do překvapeně vypadajícího muže a oba se svalili na zem. Mycroft vyskočil za nimi, spěšně Jima vytáhl na nohy a když viděl, že je v pořádku, natáhl ruku k postaršímu muži v kostýmu Doktora. „Eh, omlouváme se, to je asi Vaše TARDIS,“ situace mu najednou přišla trošku trapná. Ač to byl jen další účastník párty, přeci jen z něj vycházela jakási Doktorská autorita.       

„Ano je, už jste o ní slyšel?“ muž vstal. „No že je úžasná!“ Když mluvil o TARDIS, Doktorův pohled zjihl, přestože měl před sebou dva vetřelce, co se mu tam klidně vloupali.

„Doktůrku,“ z TARDIS vykoukla Missy, a poslala mu vzdušnou pusu. „Tolik se mi po tobě stýskalo,“ koketně zapózovala ve dveřích a přitáhla si ho k sobě paraplíčkem.

„Eh, kde jste se tam vzala?“ Mycroft s Jimem tu otázku vychrlili současně a vytřeštili na sebe oči ala to tam byla celou tu dobu s námi?

„Za falešnou stěnou, samozřejmě,“ usmála se na ně a mrkla.

„Omluvte nás na okamžik. Musíme něco neodkladného vyřídit.“ Než se dveře zabouchly, bylo vidět, jak se po sobě ti dva vrhli. TARDIS zablikala a s trojitým zavžžžžněním zmizela. Dvojice se na sebe stačila jen podívat, než se znovu objevila. Doktor vykoukl a změřil si je pohledem. „Nechcete hodit domů?“

„To byste byl moc hodný,“ usmál se Jim a už neřešil, že je Missy nachytala při činu. Nastoupili, krycí vchod zmizel a oni se objevili v dech beroucím řídícím centru tohoto živého stroje.

„Páni,“ zatřpytili se jim oči. Doktor je nadále zkoumavě pozoroval.

„A kde je ta žena?“ chtěl vědět Mycroft.

„Jaká žena?“ nechápal Doktor.

„Ta, co na Vás čekala, když jste odsud odlétal před chvílí. Pro Vás možná před týdnem, nebo nějaké to Timey Wimey,“ pousmál se Mycroft.

„Dnes jsem zde poprvé,“ odvětil Doktor. „Někdo mi zanechal vzkaz se souřadnicemi, a že Vás mám zavézt domů.“ Doktor je pozoroval ještě zkoumavěji. „V tom případě otázka zní, kdo byla ta žena? Řekněte mi o ní vše, na co si jen vzpomenete. Vzpomínejte. Chci slyšet i ten nejmenší detail!“   

- Zpět na seznam povídek: ZDE -      

12. kapitola - JimCroft

Nejkratší dračí povídka v dějinách tohoto blogu :D

"Deštníčku, umyl bys mi záda?" zahihňal se Jim a následoval zvuk padajícího mýdla.

- Zpět na seznam povídek: ZDE -

JimCroft - Zápisník psychopatické lásky - 28. 1.

Sedmá kapitola z povídky dvou autorek. Alex H. Moriarty jako Jim Moriarty a Iva WildDragon jako Mycroft Holmes.

Mycroft se celý den choval nějak divně. Stále nechodil do vládní budovy a namísto toho všechno potřebné vyřizoval ze své kanceláře. Ovšem byl myšlenkami totálně mimo, stále se ošíval a při společném obědu dokonce několikrát téměř vyskočil ze židle, což bylo divné, protože konečně měl svůj oblíbený steak a jako zákusek čerstvé muffiny s extra porcí čokolády, do kterých sotva ďoubl.

Jim byl první, kdo si nečekané a hlavně neobvyklé změny všiml... " Mycu... je vše v pořádku?? chováš se.. um ...divně..."

Mycroft odložil desertní vidličku a dlouze se na Jima zadíval. Bylo vidět, jak mu to v hlavě vře. "Je jedna věc, co o mně nevíš. A...no...jak bych ti to..." Mycroft se nervózně ošil. "Je to docela šokující a vlastně ani nevím, zda bych ti to měl prozrazovat....teda není to nic špatného, aspoň doufám..." Mycroftovi se ve tváři vystřídaly všechny barvy, jak nevěděl, co má říct dál.

Jimovi se v hlavě honily stovky myšlenek, na co tak Myc mohl myslet... Je snad Mycroft nemocný??... nebo je to něco jiného?? Jim se zvedl ze své židle a přešel okolo stolu směrem k Mycovi... dřepl si vedle jeho židle a vzal ho jemně za ruku... hladil mu zápěstí a koukal se mu do očí.. v jeho očích byl znát strach.... Jim měl obavy... "Já... Mycu.. prosím... jen mi to řekni... nemusíš se bát.. slibuji..." věnoval mu malý úsměv

Mycroft pevně sevřel jeho dlaně. "Víš lásko, já jsem částečně, no....praprababička byla vesmírná chobotnička."

"Oh..to je...." Jim absolutně nevěděl, co říct... ani popravdě nevěděl, co to znamená... nevěděl, jak zareagovat, ani jak to má co s Mycroftem dělat.. " takže... ty jsi....." odmlčel se, protože slova nenacházel.. oči mu bloudily po Mycroftovi a hledaly nějaké abnormality... ničeho extra zvláštního si však nevšiml

"Můžu měnit svou podobu," kývl Mycroft a pousmál se, když viděl Jimův zkoumavý pohled. Pořádně se soustředil a nechal pár svých genů částečně přepsat jeho podobu. A v tu chvíli někde zpoza jeho zad vykouklo chapadýlko a jemně Jima pohladilo po tváři.

Jim padl údivem na kolena... nikdy nic takového neviděl... bylo to.. děsivé... nevěděl, co si má myslet a doufal, že jen sní... když se ho chapadýlko dotklo, cukl leknutím... zůstal jako kámen klečet s otevřenou pusou a zíral na Mycrofta

"Jimy, neboj se, jsem to stále já," schoval chapadlo zase pod sako a dál držel jeho ruce a snažil se usmívat, jak nejmileji dokázal.

Jim byl v šoku... tohle.. vážně nečekal... bylo to... až nepřirozené... Jim zavrtěl hlavou a stále ještě v šoku se snažil pustit Mycroftovy ruce... nechápal to.. " Ale.. jak... tohle... nejde.. to... "

"Jo, je to divné," kývl Mycroft. "Ale vážně se nemusíš bát. Praprababička je z vedlejší galaxie z vodní planety, kde mají mnohem vyspělejší technologii a na jedné objevné misi se dostala na Zemi, kde se do ní prapradědeček okamžitě zamiloval. Měla totiž maskovač podoby, jo, nejspíš to pro něj byl taky pořádný šok," uchechtl se Mycroft. "Traduje se, že mu to prozradila o svatební noci, kdy místo on jí, obskočila ona jeho."

"Um.. ok.." vykoktal Jim a znovu se k Mycovi přiblížil... Jeho kůže byla chladná... Bylo to tím? ... Jima přemohla zvědavost.. " a můžu... um.. to vidět? pokud ti to nevadí tedy..."

Mycroft se šťastně usmál a znovu vytáhl chapadlo. Chytil jím Jima za ruku. "Pojď se mnou do ložnice a všechno ti ukážu."

Jim se usmál a nadšeně vyskočil na rozklepané nohy... následoval Mycrofta a sedl si na postel pln očekávání

Mycroft se svlékl, bylo teď vidět, že mu chapadlo vyrůstá těsně nad zadkem. Lehl si na postel a začal s proměnou. Jeho nohy postupně zmizely a proměnily se v množství namodralých chapadel s drobnými přísavkami. Penis zůstal na svém místě, jen se protáhl a získal na ohebnosti. Mycroft se ani nehnul, čekal, jak Jim zareaguje.

Jim zíral s otevřenou pusou.. přišlo mu to jako zvrhlost... hříčka přírody... ale zatraceně sexy hříčka přírody... Jima vzrušil jen obyčejný pohled na měnící se Mycroftovo tělo.. co teprve pak pomyšlení na to, co s tímhle může vše dělat....Jim hlasitě vydechl.. "mohu?.. se jich.. dotknout?"

Mycroft se rozzářil, přikývl a jemně zavlnil chapadly.

Jim pomalu a opatrně natáhl ruku a jemně se dotkl jednoho chapadla.. to se zavlnilo.. Jim se bál, jestli.. něco neudělal špatně... pak jedno jemně promnul v dlani..

Mycroft pozvedl jedno z chapadel a přejel jím po Jimově stehně. Další se dotklo jeho zad.

Jimovi se úplně zatemnilo před očima a zamotala se mu hlava... ty doteky.. byly tak... jemné.. příjemné.. vzrušující... Jim nevěděl, jestli to má Mycroftovi říct.. ah jak moc ho vzrušoval...

Když viděl, že to Jima nevylekalo, přidal další chapadla. Vyhoupl se do sedu, zapřel se chapadly a položil mu dlaň na tvář. "Tohle jsem si vždycky přál," usmíval se na něj a pak ho prudce políbil, chapadly si ho při tom přitáhl blíž k sobě. Jedno mu vklouzlo pod košili a přísavky se dotkly jeho zad.

Jim se ani tak nedokázal pořádně soustředit na polibek, jako na doteky Mycových Chapadel.. nikdy nic takového necítil.. ten dotek pro něj byl nový.. a byl neskutečně vzrušující..při tom, když se ho dotkly přísavky na spodní straně chapadel, tak zasténal... " vážně?" Zeptal se Jim.. " tohle je.. ehm.. zajímavé.. a um.. vzrušující.. promiň, že jsem.. si předtím myslel.. že jsi nějaká zrůda... " zašeptal a přejel prsty po jednom z chapadel... " je to až neskutečné.. ale úžasné.. jsou.. jsou citlivá?" zeptal se stydlivě

"Asi jako normální kůže," Mycroftův hlas se třásl touhou. "Ovšem přísavky jako," zašeptal to Jimovi do ucha a při tom mu pod triko vjelo několik dalších chapadel. Jedno mu ze stehna zamířilo výš a teď se mu třelo po jeho plném poklopci.

Jim zasténal...Zvědavost mu nedala a vzal jedno do ruky... " můžu?" Mycroft přikývl... Jim si ho prohlížel a následně provokativně olízl... chtěl vědět jak -chutná- poté začal olizovat jeho špičku a následně sát...

Mycroft zasténal. Celý život o tom snil a teď se to opravdu dělo. Z chapadla mu při tom projel slastný záchvěv a prostoupil mu celým tělem. "Jime," zašeptal a začal mu rozepínat košili. Mycroft mu chapadly sundal košili, jeho prsty rozepínaly kalhoty.

Jim zasténal a hluboce vydechl, když mu košile spadla jen na zápěstí a měl holá záda... Když mu začal rozepínat kalhoty, tak se tentokrát hluboce nadechl.. zavřel oči a zaklonil hlavu...

Mycroft mu omotal chapadla okolo stehen a jemně ho nadzvedl, aby mu mohl stáhnout kalhoty a spodní prádlo. Pak ho zase posadil na postel, chapadla na jeho stehnech už ale zůstala, další se mu začala omotávat kolem paží a boků a jedno mu bloudilo po rozkroku.

Jim seděl a nechal se unášet doteky chapadel.. pořád se na ně díval... byla zvláštní.. jedno ale bylo o dost zvláštnější, než ostatní.. oproti ostatním bylo kratší... a bylo.. oh.. povzdechl si Jim když mu to došlo....

Chapadla se mu zatím třela o tělo, přísavky se dotýkaly jeho bradavek, zatímco jedno z chapadel, to kratší, hladké a bez přísavek, se zavlnilo a začlo se mu třít o stehno.

Jim sténal jak o život.. byl to úžasný pocit, jak se ho malé vlhké přísavky dotýkaly, všude kam zabloudila Mycova chapadla... Jim byl ohromen jistou.. ohebností a hlavně pohyblivostí Mycova údu, co teraz vypadalo jako chapadlo...nedalo mu to a úd pohladil...

Mycroft myslel, že víc vzrušený už být nemůže. Něco tak intenzivního v lidské podobě nikdy nezažil. Dotek Jimových prstů byl ovšem neskutečný. Jedním z chapadel si podal tubu gelu, kterou spěšně rozdělával. Už to nemohl vydržet. Jeho krátké chapadlo se zavlnilo a on na špičku vymáčkl obsah. Mezitím už jiná chapadla ohmatávala Jimovu zadnici a jedno mu kroužilo po vstupu. "Jime," třásl se mu hlas. "Můžu?" Napadlo ho se zeptat a vlastně nevěděl, co by udělal, kdyby řekl ne.

Jim nic neřekl.. jen se usmál a vystrčil svůj zadek vstříc Mycroftovi... sám byl vzrušený, jako nikdy a nedokázal si představit, co přijde…

Mycroftův penis se zavlnil vstříc jeho zadnici a opatrně pronikl dovnitř. Mycroft okamžitě zasténal. Zatím pronikl jen špičkou, ale už to bylo naprosto úžasné. Posunul se dál a opět mu ze rtů vyšel sten. Vnikl do něj teprve polovinou svého údu, což byla jeho normální délka. Opatrně se o kousek posunul dál a cítil, jak ho stěny střeva obemkly mnohem pevněji, než doposud. "Zvládneš to?" přerývaně oddechoval.

"Pomalu..." oddechoval rychle a hluboce... bylo to úžasné... Mycroft byl neuvěřitelně dlouhý, byl i širší.. hlavně pohyblivější... Jim sténal slastí a snažil se co nejvíce uvolnit

Mycroft chvilku počkal na místě, všechna jeho chapadla, co nesvírala Jimovo tělo, anebo se o ně neopíral, hladila teď jeho tělo. Kousek po kousku se pomalu posunoval hlouběji a zase se zastavil. Jemně rozvlnil chapadlo a čekal na Jimovu reakci. Sám u toho skousl ret, aby nevykřikl příliš nahlas.

Jim se však neudržel... vykřikl nahlas a křičel i nadále..Nikoliv bolestí.. ač ho pálilo předchozí zranění... ale slastí... Jim vzdychal jak novopečená panna a prosil o víc...

Mycroft se posunul. Ještě stále nebyl zcela uvnitř. Chapadla na Jimově těle se stáhla pevněji, Mycroft se k němu naklonil a rameny se opřel o něj a hlavu mu položil na rameno. Rukama mu pevně stiskl záda a posunul se dál a s vlastním výkřikem se dostal až na konec, jeho břicho se tisklo k Jimovu.

Jim pevně objal Mycrofta... Naštěstí měl na jeho příkaz nehty ostříhané a teď se zaryl do jeho zad pouze bříšky prstů... Chapadla ho držela pevně, jak jen to šlo.. Jim křičel a z očí mu stékaly slzy... bylo to ale úžasné... oba dva byli tak blízko sebe... Jim pevně stiskl Mycrofta a zatnul zuby.. s hlasitým vzdychem vyvrcholil mezi dvě těla...

Mycroft se celou dobu držel na hraně mezi neskutečnou rozkoší a úplným vyvrcholením. Po celé délce jeho penisu unikaly miniaturní kapky spermatu. Když pocítil, jak se Jimovo tělo stáhlo, povolil zbytky zábran a mohutně vystříkl. Tiskl se k němu a s křikem z něj snad dvacet vteřin plynula horká tekutina.

Jim cítil jak ho plní Mycroftovo sperma... bylo to nepopsatelné.. rozplýval se blahem... jeho stisk povolil, ale nepřestával křičícího Mycrofta držet.. oba dýchali rychle, jak jen to šlo.. Jim Mycrofta políbil na krk.. "to.. to bylo.. neuvěřitelné.." vykoktal ze sebe

Mycroft nemohl ani mluvit, když ten pocit ustal. Chvěl se vyčerpáním a přerývaně se rozesmál naprostým štěstím.

Jim se rozesmál také.. pomalu si s Mycem v náručí lehl a dlouze jej políbil.." ty chobotničko moje..." uchichtl se Jim

Mycroft se na něj šťastně usmíval, "vlastně, je možné, že od teď tu schopnost budeš mít taky, ono je to...pohlavně přenosná mutace." Úsměv mu zmizel z tváře, jelikož si právě uvědomil, že to měl říct předem.

Stejně tak úsměv zmizel i z Jimovy tváře... " oh bože!" vytřeštil oči a prudce se posadil...

"Um," Mycroft opatrně vytáhl chapadlo.

"Ou.. áá.. promiň Mycie... já nechtěl.. jen.. mě to šokovalo víš... ?"

Mycroftovi to konečně plně došlo. "Necítíš se nějak divně?" Objal ho jemně chapadly.

"Um... co myslíš po tím.. divně? " zeptal se tiše Jim...

"Jako by se ti po těle pomalu rozléval chlad. Nemusíš mít obavy. Pokud tě to změnilo, tak brzy se proměnu naučíš ovládat. Nebolí tě za ušima? Tam by se měly utvořit žábry."

Jim seděl jako prkno.. vše, co Mycroft popsal, se právě dělo a on měl strach... měl pocit, že jsou jeho nohy ze želé... chytl se rychle Myca a zabořil mu hlavu na hrudník.. sedělo se mu hůře a on se na to nechtěl dívat... snažil se neplakat... Je to.. normální - říkal si... nepomáhalo to

"To bude v pořádku," Mycroft ho pevně držel a hladil ve vlasech. "Neboj se, jen se poddej proměně."

Jim se tomu ještě chvíli bránil, ale poté se poddal.. došlo mu, že se tomu nevyhne a mohl by to jen zhoršit... po chvilce už necítil nohy vůbec... namísto toho měl v hlavě zmatek... vše lechtalo a on se konečně odlepil od Mycrofta a podíval se na sebe... místo jeho nohou se mu dole mrskalo několik desítek chapadel... Jima z toho málem kleplo.. v šoku dopadl na Mycův hrudník, ale jakmile se vzpamatoval, začal se s tím smiřovat... bylo to jako nohy.. jeho hlava věděla, co s tím dělat.. jen zatím nevěděl, jak na to... Jima fascinovalo, že má jinou barvu než Mycroft.. zatímco Mycroftova chapadla měla namodralou barvu, tak ta Jimova měla barvu do červena... nejvíce ho fascinoval jeho úd.. když se vzpamatoval, podíval se na Mycrofta...

Mycroft se už zase usmíval. "Jsi tak roztomilý!" Málem pištěl nadšením.

"Fakt?" vypískl Jim.. nevěděl, jestli se má smát a nebo snad brečet...

Mycroft pokýval hlavou. Natáhl chapadla a opatrně omotal ta jeho.

Jim si vyprázdnil hlavu a soustředil se na novou změnu... poměrně nejistě, ale pevně, omotal i své chapadlo okolo Mycroftova.. Hlasitě se zasmál... byl to úžasný pocit... pomalu se nadzvedl a omotal si Mycrofta, jak nejvíce dokázal.. přitáhl si ho k sobě a políbil ho

Mycroft vzal jedno z jeho chapadel a začal mu jemně přejíždět po přísavkách. Pak si je přiložil k ústům a zlehka je postupně všechny olízl.

Jim zasténal a zaklonil hlavu... Jimova chapadla se zavlnila při tom neznámém pocitu.. vážně byla citlivá jako kůže.. ale přísavky.... Mycroft nelhal... Jim jej chytl okolo ramen a svými přísavkami mu ťapal po zádech.. líbily se mu ty zvuky, co vydávaly, když se přisály ke kůži.. zasmál se.. "miluji tě... " pak se ale zarazil... slyšel už tolikrát o tom, že spolu i homosexuální páry měli.. potomka... co když se tímhle změní i tohle?? co když nikdy... " Ty .. Mycu.. to, že jsem.. tedy jsme.. teď.. ehm.. napůl.. chobotnice..." nevěděl jak to nazvat.. "neznamená to, že.. třeba nikdy.. že nikdy nebudeme moct mít.." zhluboka se nadechl" dítě??"

Mycroftovi spadla brada. "Ty bys chtěl mít se mnou děti?" Zasvitlo mu v očích. Pak si vzpomněl na jeho dotaz. "No je to možné, když ti nevadí, že bude taky chobotnička. A v této podobě je to ještě jednodušší a vlastně to jde přirozenou cestou."

"Samozřejmě.. " usmál se Jim.. " ale.. pokud nechceš ty.. tak... na to nebudu nijak naléhat... ač myslím, že tyhle.. chobotničí věci mi budeš muset vysvětlit“

"Já jsem vlastně o dětech nikdy nepřemýšlel. Jsou malé a otravné a hlučné a hloupé...mnohem horší, než můj malý hloupý bráška. Však ho znáš, je roztomilý, ale rozumu příliš nepobral. Ovšem naše dítě, to by mohlo být zcela geniální," usmál se. "Vesmírné chobotničky jsou obojetné a po proměně se ti změní orgány, takže můžeš zplodit potomka a pak si stačí v lidské podobě hlídat, aby sis neproměnil i vnitřní orgány. Vlastně to má nějakou pojistku, že těhotná chobotnice snad ani vnitřnosti proměnit nemůže."

Při prvních slovech se Jim cítil poměrně zklamaný... ač měli o něm lidé hodně různých mínění.. tohle nikdy netušil... Při konci jeho proslovu se však Jim usmál a pořádně ho objal.... při tom vysvětlování se mu ale sevřel žaludek.. byla pravda, že zaprvé byl Jim mladší a zadruhé by na něj neměla společnost přílišné řeči.. dokázal si představit, jak by to asi vypadalo, kdyby byla 'britská vláda' těhotná.. tomu se musel zasmát...

"Copak?" chtěl vědět Mycroft a políbil ho do vlasů.

"ále.. jen jsem si tě představil jako mamku" zasmál se Jim a políbil ho na rty.. chapadly ho hladil po pažích

Mycroft se otřepal a zůstal strnule sedět. "Nechceš se teď po mně vrhnout, že ne?"

"néé.. to néé.. vypadal bys hrozně" zasmál se znovu

Mycroft si sáhl na pupíček. "To asi jo," zasmál se. "Kde jsme to přestali?" Už se mu zase přisál k chapadýlku.

Jim se zasmál a zasténal.. provokativně udělal to samé a sledoval Mycovu reakci

Mycroft spokojeně zapředl. Podíval se do Jimových očí a pak sáhl po jiném "chapadle". Jen ho jemně stiskl v dlani a pomalu přejížděl po špičce palcem.

Jim se až divil, jak moc tohle chapadlo bylo citlivé... zasténal a zmáčkl Mycovu dlaň na jeho penisu

Mycroft se vědoucně usmál a přidal druhou ruku, kterou začal velmi zlehka přejíždět po celé jeho délce.

Jim zasténal a rozvlnil svá chapadla vzrušením..."chtěl by jsi... se mnou.. no víš.. mít rodinu?"

"Ano," Mycroftova chapadla ho objala a jeho ruce zintenzivněly svůj pohyb.

Ahhh- Jim sténal a jeho vzrušení bylo čím dál tím větší... problém byl, že nevěděl.. jak na to... tohle tělo pro něj bylo částečně nové... Jim se cítil trapně....

Mycrofta náhle napadlo, "ty bys chtěl mít dítě už dnes? A že bys ho nosil ty?" Vlastním chapadlem mu zapátral po břiše.

"Tak nikam nespěcháme... ale.. to víš, že bych měl s tebou rád dítě " usmál se....

Mycroft se také usmál, zvedl jeho penis a jemně ho políbil. Zakroužil jazykem a po straně ho olízl. Vlastním sjel níž, proklouzl pod něj a už jemně tlačil na jeho otvor.

Jim zamručel a lehl si na postel... tohle pro něj bylo nové.. a chtěl si to řádně užít... vzal Myca za zátylek a políbil ho... z jeho úst cítil i kousek sebe... to ho povzbudilo ještě víc a promnul Mycův penis

Mycroft zafuněl vzrušením. Opíral se teď o jedno předloktí a ležel těsně u Jima, pomalu do něj pronikal a při tom rty přitiskl na jeho červený a dlouhý penis, otevřel ústa, jak nejvíc dokázal, aby ho mohl obejmout a začal zlehka sát.

"Oh Mycrofte...." zasténal Jim... Bylo to tisíckrát lepší a silnější vzrušení, než kdykoliv předtím...pomalu litoval, že se to nestalo již dříve... Jim hladil Myca po zádech a snažil se neječet, aby nevypadal jako nějaká hysterka...

Mycroft na tom byl stejně, přes plnou pusu, kterou se snažil pohybovat, jak nejlépe uměl, se mu dralo tlumené vzdychání. Chapadlem se dostal až nadoraz a dnes již podruhé zažíval ten neuvěřitelný pocit, proti kterému všechno, co za celý život zažil, bylo zcela nepatrné a nicotné.

Jim sténal... ač byly jeho vnitřnosti jiné a citlivější.. bylo to zvláštní.. pojmul celou Mycovu délku.... myslel, že se rozpustí...bylo to prostě nepopsatelné, co cítil... když Mycova ústa přidala na pohybu, byl tak blízko..

Mycroft se rychle vlnil uvnitř Jimova těla. Sténání bylo slyšet i přes jeho plná ústa. Sál, jak nejvíc dokázal a při tom zbytek Jimova penisu svíral dlaněmi a chapadly a tiskl si ho k hrudi. Přivíral oči a cítil, že už to dlouho nevydrží.

Jim s mohutným výkřikem vyvrcholil do Mycroftových úst.. byl to mohutný orgasmus a Jim nikdy nic takového nezažil.. rychle chňapl po Mycroftovi a pevně se ho chytil...

Mycroft začal polykat, sushi mu vždy chutnalo a tohle bylo prostě perfektní a čerstvé. Sám se z toho neudržel a zaječel, při čemž mu z pusy přes bradu vytékalo Jimovo sperma, stejně tak on prudce zaplňoval jeho vnitřnosti.

Jim nehybně ležel a užíval si pocit, když ho Mycroft zaplňoval svým spermatem.. bylo úžasně teplé.. rozlévalo se v něm.. pohled na Mycrofta ho fascinoval a musel se zasmát, když viděl, jak mu jeho vlastní sperma teče po bradě.. vypadal jako malé dítě, když jí kaši a nestrefí se do pusy...

Mycroft otevřel oči a olíznul Jimovo zamazané chapadlo. Pak se snažil olíznout si bradu, až se utřel do předloktí. Zadýchaně si lehl vedle Jima a pohlédl mu do očí. Rozhodně se mu nechtělo vytahovat chapadlo. Přitulil se k němu a blaženě se usmál. "Co myslíš, povedlo se nám to?" přejel mu po jemných chloupcích pod pupíkem.

Jim stáhnul podbřišek, když ho zalechtaly Mycovy prsty na jeho chloupcích... " já myslím.. že ano.." políbil ho dlouze a víc se k němu přitulil

Mycroft zářil, jako sluníčko. "To by bylo úžasné," jedním chapadlem podal přikrývku. "Dobrou noc lásko," chapadlo nevytáhnul, jen Jima objal pevněji a jemně ho hladil ve vlasech.

Jim ho objal a sám chapadla propletl s těmi Mycroftovými... " dobrou noc lásko " usmál se a políbil ho na čelo...

Mycroft Jima ještě chvíli výskal ve vlasech, až z toho usnul.

Jim se na něj koukal.. když viděl spokojený Mycroftův výraz, jak spí, zavřel oči ... a spokojeně usnul..

JimCroft - Zápisník psychopatické lásky - 25. 1.

Šestá kapitola z povídky dvou autorek. Alex H. Moriarty jako Jim Moriarty a Iva WildDragon jako Mycroft Holmes.

Jim se druhý den probudil vedle Mycrofta a spokojeně se usmál... Byl rád, že už je vše zase v pořádku... Ať už mezi nimi... Tak s jeho zdravím.. Občas se mu zamotala hlava, ale to bylo vše... Chodil už celkem normálně a tak se rozhodl že Mycroftovi udělá malé překvapení... Šel se umýt do koupelny a Myca nechal ještě vesele slintat na polštář... Když se vrátil, opatrně z jeho nohy sundal přikrývku a začal masírovat jeho chodidla... Mycroft se probudil a než mu došlo, co se děje, chvilku mu to dalo... Když pochopil, tak spokojeně zamručel blahem... "dobré ráno miláčku... Jakpak jsi se vyspinkal ??" řekl sladce Jim

"Dobré ráno," usmál se na něj Mycroft. "Spalo se mi krásně, ovšem probuzení je ještě úžasnější." Mycroft spokojeně předl. Jenže potom se mu úsměv vytratil, když si vzpomněl, kolik práce na něj čeká. "Miláčku, nebude ti vadit, když dnes budu pracovat? Do kanceláře nepůjdu, ovšem potřebuji něco promyslet, ale budu moc rád, když mě doprovodíš do pracovny a můžeš si třeba číst."

"Tvé přání je i mé " zavrněl a vlezl zpátky k Mycovi do postele a přitulil se k němu...

Jim dočetl už druhou knihu a podíval se přes pracovnu na Mycrofta... Ten složil papíry a podíval se na hodiny.... Už bylo okolo sedmé a ani si neuvědomovali, že tolik hodin je... "Hotovo?" prolomil ticho Jim... "ještě ne, ale tohle si nechám na zítra, nebo se z toho zblázním..." odešli na večeři a následně do ložnice... "Ah... Moje záda..." Jim se bolestivě protáhl... Celou dobu ležel v polosedu a dosti ztuhnul...

"Třeba by ti pomohla masáž," usmál se na Jima. "Nechceš si sundat pyžamo, ať ti ho nezamažu olejem?"

Mycroft se s ním se smíchem párkrát přetočil na posteli, dlouze ho políbil a potom se už natahoval pro vonný olej. Jimmy se zatím přetočil na břicho a Mycroft mu opatrně dosedl na zadek, nakapal mu olej na záda a začal jej roztírat. Masíroval jeho ramena, zatlačil na jeho obratle a od páteře postupoval do stran. Bokům se vyhnul kvůli pohmožděninám a pokračoval dál, až stiskl jeho půlky.

Jim se rozplýval blahem... Miloval Mycroftovy doteky... Když pak přejel na jeho půlky, Jim zasténal a chytl Mycroftovy ruce... Pomalu je vedl v krouživých pohybech po svých půlkách

Mycroft se nechal vést a sám cítil, jak začíná mít pořádně těsno v kalhotách.

Jim s rukama zajel na Mycroftův rozkrok a pustil je... Nechal je být a svýma rukama začal naslepo bloudit po jeho zadku a rozkroku... Rozepnul mu kalhoty a stáhl pod zadek, jak jen to šlo... Začal ho hladit přes jeho trenky a cítil, jak moc se Mycroftovo vzrušení zvyšovalo... Sám ale měl co dělat se svým, které bylo uvězněno pod ním zamáčklé v matraci

Mycroft přejížděl po jeho stehnech, zabloudil dopředu a dotkl se koulí. Jemně nadzvedl Jimův zadek, aby mohl uchopit jeho penis. Cítil jeho vzrušení a se svým už nedokázal bojovat. Zapřen o loket nabral další dávku oleje a palcem zatlačil mezi jeho půlky.

Jim se prohnul, když mu Mycroft zajel prstem k jeho otvoru... Zasténal a přistrčil zadek směrem k Mycovu prstu, aby byl co nejblíže a provokativně zakroutil boky

Mycroft se tomu pohledu naprosto šťastně usmál. Jimův malý oblý zadeček ho nehorázně vzrušoval, ovšem připadal mu taky ohromně roztomilý, až se sklonil a políbil tu lesknoucí se půlku vonící růžovými lístky. Vytáhl palec a namísto toho přitiskl svůj penis a jemně zatlačil. S hlasitým výdechem pronikl dovnitř.

Jim se pevně zapřel lokty o postel a blaženě zasténal... Jakmile si jeho tělo na náhlou změnu přivyklo, začal Mycroftovým přírazům vycházet vstříc...

Mycroft si ho přidržoval za boky, při tom stíhal klouzat po jeho stehnech a po penisu.

Jim byl na vrcholu únosnosti jeho vzrušení a začal nahlas vzdychat... Mycroftovy ruce bloudily po jeho nohách a po plně erektovaném penisu... Když jej začal hladit, Jimmy vydával zvuky.. No zajímavého charakteru...

Do Mycroftova těla teď vzrušení proudilo i ušima, Jimovo pištivé úpění jím rezonovalo, zrychlil a přitvrdil své přirážky a cítil, jak se celé jeho tělo připravuje, aby jím mohla prostoupit naprostá slast. Sám vzdychal, no v ten jediný okamžik zařval a přimáčkl se k Jimovým hýždím, jak jen to bylo možné.

Jim cítil pevné sevření okolo jeho penisu, jak Mycroft vyvrcholil... Jeho zmáčknutá stehna na jeho hýždích a horkou tekutinu, co se mu rozlévala po vnitřní straně střev... Z toho pocitu a konečný příraz ho přivedl k vrcholu a vyvrcholil Mycroftovi do dlaně

Mycroft ho ještě chvíli svíral, než nabral dech. Pak se opatrně odtáhl, utřel si ruku do kapesníčku, přetočil si Jima k sobě a olíznutím zbavil jeho úd zbytků semene a vrátil jemnou kůži na místo. Pak už si jen spokojeně lehl vedle Jima a pevně ho objal.

Jim uklidnil svůj dech a majetnicky si k sobě Mycrofta přitáhl...políbil ho na čelo " Miluji tě.. ty můj deštníčku..." zašeptal

Mycroft mu pohlédl do hnědých očí a celý se v tom pohledu utápěl. "Taky tě miluju," přitiskl se k jeho rtům a pomalu ho políbil.

Jim se ještě více uvelebil a začal Myca hladit po zádech

"Opatrně Jimmy," Mycroftovi přejel po zádech mráz a Jim pod dlaněmi cítil táhlé stroupky.

"A proč?" uculil se Jim

"Protože nechci mít na zádech jizvy," Mycroft se už skutečně začínal bát.

"Když nebudeš provokovat" provokativně zasyčel... "nic se ti nestane..." zavrněl a přejel jemně bříšky prstů podél jeho páteře...

Mycroft mu dál ležel v náručí a jen se modlil, aby skutečně vyvázl s nezraněnou kůží.

"sssssssssshhhh...." snažil se Mycrofta uklidnit "nechci ti ublížit..."... "a navíc bych se pak musel bát já tebe..."

Mycroft mu ležel na hrudi a dlaní ho jemně hladil po rameni a dál se bál těch jemných, mírně lechtajících, peřinek na svých zádech, které mu způsobovaly běhání mrazu a na zátylku se mu ježily drobné chloupky.

Jim začínal tím pohledem být znovu vzrušený...z Mycrofta šel poznat strach, ale také láska... Jim neodolal a ne příliš, ale zajel tvrdě nehty po jeho zádech

Mycroft sebou cukl. Vyděšeně pohlédl na Jima a tentokrát to byl on, kdo vypadal, jak malé vyděšené štěně.

Jimmy se usmál, jak nejvíce šíleně uměl a věděl, na co přesně musel Myc myslet tomu malému basratdovi se to snad líbí nebo co....

Mycroft nevěděl, jak se mu vymanit ze spárů a tak jen nehybně čekal, plně v Jimově moci. Proklínal ho a zároveň doufal, že nezajde moc daleko.

Jim pomalu se svým nehty okopíroval jeho lopatku... Mycroft cítil jeho vzrušení... Jim čekal, kdy se Mycroft konečně urve ze řetězu a něco udělá, ale ten jen nehybně čučel a čekal, co udělá Jim dál... Jim se proto rozhodl zjistit jeho hranice....

Mycroft ho v duchu proklínal. "Jime, prosím přestaň!" procedil skrze zuby.

Jim stále stejně jemně, avšak nepříjemně, jezdil nehty po Mycových zádech

Mycroft popadl jeho paže v loktech a rychle s nimi trhl dovrchu, sykl bolestí, jak mu při tom stačily zasadit škrábance, ovšem teď měl Jima pěkně pod sebou. "Nezlob, maličký!"

Jim vydechl vzrušením a usmál se od ucha k uchu.... Natáhl se pro polibek, ale namísto toho Mycrofta kousl do spodního rtu

Mycroft vystřelil do vrchu ve chvíli, kdy Jimovy zuby povolily. Celou vahou se teď zapíral do jeho paží. Olízl si ret a nespokojeně se na Jima zamračil. "Víš, co se dělá zlobivým klukům?" zavrčel.

"Doufám, že jo..." zasyčel Jim

Mycroft se zle zamračil, sklonil hlavu k jeho hrudi a kousl ho do bradavky, a že docela silně, až se sám zalekl, zda mu neublížil. Ovšem krev v puse necítil, tak by to mělo být v pořádku.

Jim vykřikl... Bolestí a slastí zároveň...zazmítal se a omylem se tím otřel svým penisem o Mycrofta... Vymrštil hlavu a kousl Myca do ucha... Pak ji zase rychle položil a smál se na celé kolo...

Mycroft zasyčel, když mu zuby zmáčkly ucho, přehmátl na jeho pažích, aby ho chytil pevněji, nadzvedl koleno a pevně ho zatlačil ho Jimova naraženého boku.

Jim se celý svíjel bolestí, ale snažil se na sobě nedat nic znát... To mu ale moc nešlo...koleno tlačilo dál a dál a Jim vykřikl

Mycroft nohu o kousek oddálil, ovšem stále se jej dotýkal. Obě jeho paže si přendal do jedné dlaně a konečky prstů mu začal sjíždět po hrudi dolů. Při tom se ho dotýkaly také jeho pečlivě zastřižené nehty.

Jim vytušil, že Mycroft chystá odvetu... Smál se, ale už mu to k smíchu moc nepřipadalo... Ale vzhledem k jeho úchylce se plně odevzdal tomu, co přijde

Mycroft sjel až k citlivým partiím a uchopil jeho varlata. "Zlobiví kluci," zasyčel, „se kastrují." Při tom silně zmáčkl a rychle stisk zase uvolnil.

Jima smích přešel... Vyjekl, když mu Mycroft brutálně stiskl jeho citlivá varlata a se zrychleným dechem hlasitě polkl .... Podle Mycroftova výrazu věřil, že by toho byl i schopný ... Začal sebou škubat a snažil se dostat pryč...

"Copak zlatíčko, už se ti to nelíbí?" pronesl sladce a nadzvedl jedno obočí. Stiskl jeho ruce pevněji, přidržel si ho koleny a jemně přejížděl po jeho pytlíku.

Jim se svíjel.... Věděl, že by mu Myca neublížil... Ale mohl si být tak jistý?? Jim sténal, jak mu Mycova ruka přejížděla ono místo... Nakonec pokrčil nohy a Mycrofta to lehce vyvedlo z rovnováhy

Mycroft ho plácnul po stehně, zajel zboku k jeho zadku a prudce do něj zabořil prst. Ještě cítil zbytky svého spermatu.

Jim zalapal po dechu... Vše na něj bylo rychlé... Nemohl nic dělat... Mozek říkal Dost, ale jeho vzrušení Přidej ... Sám nevěděl, co bude dělat, ale nakonec se jen vítězné usmál... Jeho stažené svaly povolily a Jim provokativně přirazil proti Mycovu prstu

Mycroft povytáhl prst a znovu ho přirazil až nadoraz. Stále měl vztek a v tomhle stavu sám nebyl schopen ničeho. Vytáhl prst a plácnul Jima po stehnech. A znovu.

Jim při přírazu skoro zakřičel, kdyby se nesnažil popadat dech... Při každém plácnutí sebou cukl a zavzdychal "Mycu ... Prosím..."

"Copak, chceš ještě?" plácnul silněji a znovu do něj zabořil, tentokrát ukazovák i prostředník.

Jimovi se draly do očí slzy... "Víc!..." vydechl k Mycroftovu překvapení

Mycroft se rozesmál a tím z něj všechen vztek vyprchal. "Jimmy, ty můj sladký psychoušku," sklonil se a už zcela záměrně silně stiskl zuby na Jimově stehně.

Jim vycítil, že se Mycroftovi začínají jeho choutky a hrátky líbit...Zasténal, následně zasyčel bolestí, když mu Myca zaryl nehty do jeho půlky... Ze Submisivního Myca se stal poměrně Dominantní Mycroft.... A to se Jimovi líbilo....

Mycroft pustil jeho ruce, aby se přes něj nemusel tolik natahovat a přidržel si jej za hruď. Pak už do něj trhnutím pronikl.

Jim nechal ruce tam, kde je nechal Myca a zařval jako lev, když do něj Myca bolestivě pronikl... Při té šílené bolesti Jim vyvrcholil a hlavou bouchl do matrace...

Mycroft začal rychle přirážet a za pár okamžiků se přidal k Jimovi. Dopadl na jeho hruď a ztěžka dýchal.

Jim začal hladit Myca ve vlasech... "promiň, že jsem tě takhle... využil..." usmál se

Mycroft se jen podíval vzhůru, usmál se na něj a pohladil jeho roztomilou tvář. "Už se nezlobím, ovšem příště bys mi mohl říct, že to chceš schytat a ne mi kvůli tomu trhat kůži." Políbil ho na hruď a konečně z něj vyklouzl. "Nebolí to moc?"

"Když... To pak není ono," škodolibě se usmál.... "dost to pálí.." sykl Jim...

Mycroft se sklonil k jeho půlkám a dobře si je prohlédl. Sperma, které vytékalo, mělo jasně bílou barvu, oddechl si, že mu nezpůsobil žádné zranění. Ovšem vstup byl mírně natržený a Mycroft se proklel, že na to šel tak zhurta. Vzal ze skříně hojivý krém a ten Jimovi něžně namazal hluboko dovnitř do střeva a také na roztržený vstup. "Není to tak vážné, ale nějakou dobu to bude bolet, než se to zahojí." Mycroft si smutně lehl vedle Jima a pohladil ho po vlasech. "Do té doby ti je můj zadek plně k dispozici," zaculil se a líbnul ho na tvář.

Jim sykl bolestí, ale políbil Mycrofta poté, co mu zanesl krém na jeho poraněné místo... "to doufám " uchychtl se Jim. Položil si hlavu na jeho hrudník a za rytmů Mycroftova dechu spokojeně usnul...

Mycroft se natáhl pro deku a opatrně ji přes sebe a Jima přetáhl. Ještě chvilku se díval do jeho poklidné spící tváře a pak také usnul.