Blog Dr. Johna Watsona - překlad - 2. část

Druhá část překladu Blogu Dr. Johna Watsona z BBC seriálu Sherlock. Originální znění: The blog of Dr. John H. Watson

7. února
Studie v růžovém
Začernil jsem několik jmen a míst kvůli právním záležitostem. Avšak důležitější než jména je to, co se stalo oné noci, kdy jsme se s Sherlockem Holmesem nastěhovali.

Když jsem poprvé potkal Sherlocka, řekl mi můj životní příběh. Vše vyčetl z mého kulhání, opálení a mobilního telefonu. A tak je to s ním pořád. Nezkoušejte před ním něco skrývat, protože Sherlock v několika vteřinách prokoukne všechny a všechno. Přitom je neuvěřitelné, jak je v některých věcech ohromně nevzdělaný.

Například dnes ráno se mě zeptal, kdo byl první ministr. Minulý týden se zdálo, že opravdu neví, že Země obíhá okolo Slunce. Vážně. Nevěděl. Nemyslel si, že Slunce obíhá kolem Země, nebo cokoli jiného. Prostě ho to nezajímalo. Ještě pořád tomu tak docela nemohu uvěřit. V mnoha ohledech je nejchytřejším člověkem, jakého jsem kdy potkal, ale jsou tu ta prázdná místa, která téměř děsí. Alespoň si na něj zvykám. Dobrá, mám dojem, že si na něj nikdy skutečně nezvyknu. Jenže, ta první noc, doslova jsem neměl tušení, co mělo následovat. A jak bych taky mohl?

Prohlížel jsem si byt a byl jsem překvapený, v jakém stavu už byl, když se přiřítil DI xxx ze Scotland Yardu. Sherlock samozřejmě věděl, proč je tady. Stala se další vražda - tentokrát v xxx. Sherlock mi řekl, ať jdu s ním a já, fascinován, šel. V taxíku mi vysvětlil, dle čeho o mně včera všechno vydedukoval - jak rozebral každé mé slovo, každý pohyb, maličkosti na mém telefonu. Bylo to mimořádné. Zkusil bych to vysvětlit, ale nejsem si jistý, zda jsem k tomu oprávněn. Běžte na tento web The Science of Deduction a zjistěte, jak jeho mysl funguje.

Byl jsem stále překvapen, že policie chce jeho pomoc, ač od génia, jakým určitě je. Řekl, že je ´konzultující detektiv´. Přirozeně, že arogantní člověk jako on si vymyslí unikátní jméno pro své zaměstnání. Přijeli jsme do xxx, kde mě k mému překvapení představil jako svého kolegu. Policie vypadala, že je rovněž velmi překvapená, a já nabyl dojmu, že dříve žádné "kolegy" neměl. Leželo tam tělo ženy oblečené v růžovém. Byla otrávena. A Sherlock se na ni opět jen podíval a už věděl všechno. Dle způsobu, jakým byla oblečena. Dle cákanců bahna na její noze. Podle toho, co zde bylo, a mnohem důležitější, co chybělo. Její kufr. A to ho nadchlo. Ztracený růžový kufr.      

Nechal tělo za sebou a vyběhl ho hledat. Samozřejmě mě tu nechal také. Řekl jsem o tom policistce a ta Sherlocka vystihla. Řekla, "vyvázne z toho." A to udělal. Nestaral se o mrtvou, nebo o další oběti. Mám dojem, že kdyby se vrátil domů a našel mě a domácí s podřezanými hrdly, vzal by to jen jako další intelektuální cvičení. "Fantastické," zvolal by a zamnul si ruce. "Ale dveře byly zamčeny, takže proč zabili jeden druhého?" Policistka mu říkala psychopat. Zdá se to být kruté a sotva se jedná o profesionální diagnózu, ale podíval jsem se zpět na to, co jsem o něm napsal po našem prvním setkání. Nazýval jsem ho šílencem.

Tak jsem se vrátil zpět do Baker street, kde mě Sherlock požádal, abych poslal textovou zprávu. Našel její kufr a zjistil, že chybí telefon oběti. Věděl, že by ho mohl mít pachatel, takže jsem právě napsal textovku sériovému vrahovi.

Kufr našel díky tomu, že usoudil, že bude růžový, stejně jako její oblečení. To mi stále nedávalo smysl a když jsem mu to pověděl, řekl, že jsem idiot. Nemyslel to útočně, jen vyslovil, co si myslel. Říkali mi už i hůř, ale jeho cynická otevřenost byla trochu překvapující. Prostě neměl potřebu být slušný nebo něco takového. Začínal jsem chápat, proč neměl žádné "kolegy".

Poté jsme se dali do pátrání. Čekali jsme v restauraci, odkud bychom zahlédli vraha, kdyby navštívil adresu, kterou jsem mu poslal. Na protější ulici zastavil taxík. Vyběhli jsme ven, on však odjel. Sherlock trval na pronásledování a naštěstí vypadal, že má hluboké znalosti Londýnských postranních ulic. Jak jsem později pochopil, pravděpodobně zná Londýn od A do Z. Běželi jsme dolů ulicí a zastavili taxi, jen abychom zjistili, že pasažér není naším vrahem. Právě přijel do VB. Byla to ta nejvtipnější noc mého života - myslím skutečné pronásledování napříč Londýnem. Lidé to nedělají, ne skutečně. Ale my ano.

A, ovšem, Sherlock dokázal, že mé kulhání bylo psychosomatické. Zmínil jsem se, že je chytrý?

Vrátili jsme se do bytu, kde jsme našli xxx a policii, jak zkoumají kufr. Bylo vážně pěkně legrační sledovat, jak to Sherlocka urazilo. Skutečně si myslím, že věří, že stojí nad zákonem. A nemohl vystát fakt, že ho xxx překonal. Xxx popsal Sherlocka jako dítě a v mnoha ohledech tomu tak je. Řekl jsem, že se nestará o to, co si ostatní myslí, a že je proto arogantní, ale ve skutečnosti tomu tak není. Ne, že by ho to nezajímalo, on nechápe, že by ho to mělo zajímat. Že je normální dělat si starosti o to, co si ostatní myslí. Už jako dítě nerozuměl pravidlům společnosti, což je samozřejmě nejspíš důvod, proč je v práci o tolik lepší, než kdokoli jiný.

Sherlock si myslí, že všichni ostatní jsou hloupí, proto je jako dítě o Vánocích, když někdo udělá něco chytrého. Nemluvím o sobě, ale o naší oběti. Neztratila telefon. Neopustila ho. Věděla, že jde na smrt a proto nechala telefon v taxi - a jako všechny moderní telefony, má GPS systém, díky kterému může být lokalizován. Tato geniální žena nás dovedla ke svému vrahovi.

A on byl venku. Byl mimo byt - v jeho taxi! Pronásledovali jsme ho přes půl Londýna, protože jsme mysleli, že veze vraha a přitom byl vrahem on. Tak si vybíral oběti - pouze je sbíral do svého taxi. Samozřejmě, Sherlock je definitivně a naprosto šílený. Nasedl do taxíku, aby si s ním mohl promluvit. Opět se nezajímal o "pravidla". Nevěděl, jak to řidič mohl všechno udělal. Nemyslím, že mu moc záleželo na jeho zastavení, a proto ho nenapadlo se policii zmínit o tom, že muž, kterého hledají, byl venku. Sherlock Holmes chtěl celou dobu zjistit, jak to vrah udělal. Chtěl s ním být sám, aby se ho mohl zeptat. Bylo to důležitější, než cokoli jiného - i přes očividné ohrožení vlastního života.  

Taxikář ho odvezl k opuštěné univerzitě, kde se, myslím, mohli vzájemně prostudovat - no, jak jejich mozky pracují. Nic, čemu bych někdy skutečně porozuměl, a upřímně, nejsem si jist, zda to pochopit chci. Je to tak moc psychopatické. Tolik nás to převyšuje. Tak nebezpečné. Pěkně děsivé.

Později mi Sherlock pověděl, co se stalo. Řidič měl mozkové aneurysma. Umíral. Vyzvedl své oběti a někam je zavezl. Poté jim dal na výběr. Měli si vzít jednu ze dvou tablet - jedna z nich byla neškodná, druhá je mohla zabít. Ještě se mohli nechat zastřelit. Pomyšlení na ty nebohé lidi, co k němu nastoupili do taxíku, mě dohání k zuřivosti - jeden z nich byl ještě dítě! Museli si projít peklem. Ale Sherlock, starý blázen Sherlock, mu rozuměl. Co se taxikáře týče, přežíval lidi. Měl moc nad životem a smrtí. Opravdu si myslím, že ho Sherlock chápe.

S policií jsme přišli na místo, kam odjeli a vydali jsme se za nimi. Ale už bylo pozdě. Ve chvíli, kdy jsme přijeli, jsem viděl, jak si Sherlock bere jednu z tablet. Nebylo to proto, že by musel, ale proto, že se jednalo o hru inteligencí. Nemohl nechat toho arogantního, pompézního psychopata vyhrát. V tu chvíli někdo taxikáře zastřelil. Někdo, jako on musel mít nepřátele, a proto by to nemělo být překvapující, ale já neviděl nikoho střílet od Afghánistánu. Je to něco, na co si nikdy skutečně nezvyknete. Že by někdo mohl mít moc nad životem a smrtí někoho jiného - ale jsem rád, že to udělal, protože bezpochyby zachránil Sherlockovi život. A upřímně, po tom všem, co ten muž udělal nevinným lidem, co k němu nastoupili do taxi, rychlá smrt pro něj byla lepší, než co by si zasloužil.

A potom? Já a můj spolubydlící jsme šli na Čínu. Jak jsem říkal, opravdu zná pár skvělých restaurací.

Ještě je tu jedna věc. Před tím, než taxikář zemřel, řekl jedno jméno. Jméno někoho nebo něčeho, co mu pomáhalo. Moriarty. Nikdy jsem o něm neslyšel a Sherlock také ne. A samozřejmě, je z toho nadšený. Myslí si, že našel svého úhlavního nepřítele. Je podivně dětinský.

A od oné noci? Tím to neskončilo. Je toho tolik, co vám chci povědět.
  
20 komentářů
*Komentář odstraněn*
Harry Watson 7. února 14:32
Ježíš Harry, mohly by si to přečíst děti.
John Watson 7. února 14:46
Ok, ale to vážně? Je pravda, že se to tak zatraceně stalo? Protože je to zatraceně praštěné!
Harry Watson 7. února 14:49
Všechno je pravda.
John Watson 7. února 15:00
To je vzrušující! Píšu na počítači paní Turnerové. Jeden z jejích podnájemníků mě zkouší přihlásit na facebook, ale já mu řekla, že nechci šťouchat do lidí. Píšu vám z vedlejšího vchodu.
Marie Turner 7. února 15:08
Á! Díky! Paní H. Nebylo by možné, že byste na zpáteční cestě přinesla nějaké sušenky?
John Watson 7. února 15:09
Jsem vaše domácí, ne hospodyně!
Marie Turner 7. února 15:11
To je úžasné! Zasloužíš si medaili! Další!!
Bill Murray 7. února 15:14
jistě, kdybych byl Sherlockův kolega, vyřešili bychom případ mnohem rychleji. jak jsi mohl nepochopit, že kufr bude růžový?
nepravděpodobný 7. února 15:26
Kdo k čertu jsi!??! A co je to za jméno!?!
Harry Watson 7. února 15:30
jsem expert na sherlocka holmese. rozumím mu, což se někomu jako ty nemůže nikdy podařit.
nepravděpodobný 7. února 15:32
Přinejmenším vím, jak používat VELKÁ PÍSMENA!!!!
Harry Watson 7. února 15:43
velká písmena jsou pouze jedna ze společenských konvencí, kterou jsem se rozhodl ignorovat. jen tě naprogramovali, abys byl jedním z mnoha. jsi ovce.
nepravděpodobný 7. února 15:46
*Komentář odstraněn*
Harry Watson 7. února 15:48
Mluv slušně, Harry.
John Watson 7. února 15:50
Skvěle Johne! Věděl jsem, že jsi za tím ty!
Mike Stamford 7. února 15:54
Sherlock je úžasný, že? Je prostě geniální!!!
Molly Hooper 7. února 16:06
Oh, on je génius. Doufám, že se jednoho dne setkáme
Anonym 7. února 16:09
Zvláštní.
Sally Donovan 7. února 16:36
Johne, právě jsem našel tento článek. Letmo jsem ho prohlédl a opravdu mi došla slova. Co jsem udělal, je exaktní věda a tímto by mohla být ohrožena. Z celé zkušenosti jsi učinil jakýsi druh romantického dobrodružství. Měl jsi se zaměřit na mé analytické úvahy a na nic jiného.
Sherlock Holmes 28. března 17:46
Jsi na řadě, abys koupil mléko, Sherlocku.
John Watson 28. března 18:12