JimCroft - Zápisník psychopatické lásky - 25. 1.

Šestá kapitola z povídky dvou autorek. Alex H. Moriarty jako Jim Moriarty a Iva WildDragon jako Mycroft Holmes.

Jim se druhý den probudil vedle Mycrofta a spokojeně se usmál... Byl rád, že už je vše zase v pořádku... Ať už mezi nimi... Tak s jeho zdravím.. Občas se mu zamotala hlava, ale to bylo vše... Chodil už celkem normálně a tak se rozhodl že Mycroftovi udělá malé překvapení... Šel se umýt do koupelny a Myca nechal ještě vesele slintat na polštář... Když se vrátil, opatrně z jeho nohy sundal přikrývku a začal masírovat jeho chodidla... Mycroft se probudil a než mu došlo, co se děje, chvilku mu to dalo... Když pochopil, tak spokojeně zamručel blahem... "dobré ráno miláčku... Jakpak jsi se vyspinkal ??" řekl sladce Jim

"Dobré ráno," usmál se na něj Mycroft. "Spalo se mi krásně, ovšem probuzení je ještě úžasnější." Mycroft spokojeně předl. Jenže potom se mu úsměv vytratil, když si vzpomněl, kolik práce na něj čeká. "Miláčku, nebude ti vadit, když dnes budu pracovat? Do kanceláře nepůjdu, ovšem potřebuji něco promyslet, ale budu moc rád, když mě doprovodíš do pracovny a můžeš si třeba číst."

"Tvé přání je i mé " zavrněl a vlezl zpátky k Mycovi do postele a přitulil se k němu...

Jim dočetl už druhou knihu a podíval se přes pracovnu na Mycrofta... Ten složil papíry a podíval se na hodiny.... Už bylo okolo sedmé a ani si neuvědomovali, že tolik hodin je... "Hotovo?" prolomil ticho Jim... "ještě ne, ale tohle si nechám na zítra, nebo se z toho zblázním..." odešli na večeři a následně do ložnice... "Ah... Moje záda..." Jim se bolestivě protáhl... Celou dobu ležel v polosedu a dosti ztuhnul...

"Třeba by ti pomohla masáž," usmál se na Jima. "Nechceš si sundat pyžamo, ať ti ho nezamažu olejem?"

Mycroft se s ním se smíchem párkrát přetočil na posteli, dlouze ho políbil a potom se už natahoval pro vonný olej. Jimmy se zatím přetočil na břicho a Mycroft mu opatrně dosedl na zadek, nakapal mu olej na záda a začal jej roztírat. Masíroval jeho ramena, zatlačil na jeho obratle a od páteře postupoval do stran. Bokům se vyhnul kvůli pohmožděninám a pokračoval dál, až stiskl jeho půlky.

Jim se rozplýval blahem... Miloval Mycroftovy doteky... Když pak přejel na jeho půlky, Jim zasténal a chytl Mycroftovy ruce... Pomalu je vedl v krouživých pohybech po svých půlkách

Mycroft se nechal vést a sám cítil, jak začíná mít pořádně těsno v kalhotách.

Jim s rukama zajel na Mycroftův rozkrok a pustil je... Nechal je být a svýma rukama začal naslepo bloudit po jeho zadku a rozkroku... Rozepnul mu kalhoty a stáhl pod zadek, jak jen to šlo... Začal ho hladit přes jeho trenky a cítil, jak moc se Mycroftovo vzrušení zvyšovalo... Sám ale měl co dělat se svým, které bylo uvězněno pod ním zamáčklé v matraci

Mycroft přejížděl po jeho stehnech, zabloudil dopředu a dotkl se koulí. Jemně nadzvedl Jimův zadek, aby mohl uchopit jeho penis. Cítil jeho vzrušení a se svým už nedokázal bojovat. Zapřen o loket nabral další dávku oleje a palcem zatlačil mezi jeho půlky.

Jim se prohnul, když mu Mycroft zajel prstem k jeho otvoru... Zasténal a přistrčil zadek směrem k Mycovu prstu, aby byl co nejblíže a provokativně zakroutil boky

Mycroft se tomu pohledu naprosto šťastně usmál. Jimův malý oblý zadeček ho nehorázně vzrušoval, ovšem připadal mu taky ohromně roztomilý, až se sklonil a políbil tu lesknoucí se půlku vonící růžovými lístky. Vytáhl palec a namísto toho přitiskl svůj penis a jemně zatlačil. S hlasitým výdechem pronikl dovnitř.

Jim se pevně zapřel lokty o postel a blaženě zasténal... Jakmile si jeho tělo na náhlou změnu přivyklo, začal Mycroftovým přírazům vycházet vstříc...

Mycroft si ho přidržoval za boky, při tom stíhal klouzat po jeho stehnech a po penisu.

Jim byl na vrcholu únosnosti jeho vzrušení a začal nahlas vzdychat... Mycroftovy ruce bloudily po jeho nohách a po plně erektovaném penisu... Když jej začal hladit, Jimmy vydával zvuky.. No zajímavého charakteru...

Do Mycroftova těla teď vzrušení proudilo i ušima, Jimovo pištivé úpění jím rezonovalo, zrychlil a přitvrdil své přirážky a cítil, jak se celé jeho tělo připravuje, aby jím mohla prostoupit naprostá slast. Sám vzdychal, no v ten jediný okamžik zařval a přimáčkl se k Jimovým hýždím, jak jen to bylo možné.

Jim cítil pevné sevření okolo jeho penisu, jak Mycroft vyvrcholil... Jeho zmáčknutá stehna na jeho hýždích a horkou tekutinu, co se mu rozlévala po vnitřní straně střev... Z toho pocitu a konečný příraz ho přivedl k vrcholu a vyvrcholil Mycroftovi do dlaně

Mycroft ho ještě chvíli svíral, než nabral dech. Pak se opatrně odtáhl, utřel si ruku do kapesníčku, přetočil si Jima k sobě a olíznutím zbavil jeho úd zbytků semene a vrátil jemnou kůži na místo. Pak už si jen spokojeně lehl vedle Jima a pevně ho objal.

Jim uklidnil svůj dech a majetnicky si k sobě Mycrofta přitáhl...políbil ho na čelo " Miluji tě.. ty můj deštníčku..." zašeptal

Mycroft mu pohlédl do hnědých očí a celý se v tom pohledu utápěl. "Taky tě miluju," přitiskl se k jeho rtům a pomalu ho políbil.

Jim se ještě více uvelebil a začal Myca hladit po zádech

"Opatrně Jimmy," Mycroftovi přejel po zádech mráz a Jim pod dlaněmi cítil táhlé stroupky.

"A proč?" uculil se Jim

"Protože nechci mít na zádech jizvy," Mycroft se už skutečně začínal bát.

"Když nebudeš provokovat" provokativně zasyčel... "nic se ti nestane..." zavrněl a přejel jemně bříšky prstů podél jeho páteře...

Mycroft mu dál ležel v náručí a jen se modlil, aby skutečně vyvázl s nezraněnou kůží.

"sssssssssshhhh...." snažil se Mycrofta uklidnit "nechci ti ublížit..."... "a navíc bych se pak musel bát já tebe..."

Mycroft mu ležel na hrudi a dlaní ho jemně hladil po rameni a dál se bál těch jemných, mírně lechtajících, peřinek na svých zádech, které mu způsobovaly běhání mrazu a na zátylku se mu ježily drobné chloupky.

Jim začínal tím pohledem být znovu vzrušený...z Mycrofta šel poznat strach, ale také láska... Jim neodolal a ne příliš, ale zajel tvrdě nehty po jeho zádech

Mycroft sebou cukl. Vyděšeně pohlédl na Jima a tentokrát to byl on, kdo vypadal, jak malé vyděšené štěně.

Jimmy se usmál, jak nejvíce šíleně uměl a věděl, na co přesně musel Myc myslet tomu malému basratdovi se to snad líbí nebo co....

Mycroft nevěděl, jak se mu vymanit ze spárů a tak jen nehybně čekal, plně v Jimově moci. Proklínal ho a zároveň doufal, že nezajde moc daleko.

Jim pomalu se svým nehty okopíroval jeho lopatku... Mycroft cítil jeho vzrušení... Jim čekal, kdy se Mycroft konečně urve ze řetězu a něco udělá, ale ten jen nehybně čučel a čekal, co udělá Jim dál... Jim se proto rozhodl zjistit jeho hranice....

Mycroft ho v duchu proklínal. "Jime, prosím přestaň!" procedil skrze zuby.

Jim stále stejně jemně, avšak nepříjemně, jezdil nehty po Mycových zádech

Mycroft popadl jeho paže v loktech a rychle s nimi trhl dovrchu, sykl bolestí, jak mu při tom stačily zasadit škrábance, ovšem teď měl Jima pěkně pod sebou. "Nezlob, maličký!"

Jim vydechl vzrušením a usmál se od ucha k uchu.... Natáhl se pro polibek, ale namísto toho Mycrofta kousl do spodního rtu

Mycroft vystřelil do vrchu ve chvíli, kdy Jimovy zuby povolily. Celou vahou se teď zapíral do jeho paží. Olízl si ret a nespokojeně se na Jima zamračil. "Víš, co se dělá zlobivým klukům?" zavrčel.

"Doufám, že jo..." zasyčel Jim

Mycroft se zle zamračil, sklonil hlavu k jeho hrudi a kousl ho do bradavky, a že docela silně, až se sám zalekl, zda mu neublížil. Ovšem krev v puse necítil, tak by to mělo být v pořádku.

Jim vykřikl... Bolestí a slastí zároveň...zazmítal se a omylem se tím otřel svým penisem o Mycrofta... Vymrštil hlavu a kousl Myca do ucha... Pak ji zase rychle položil a smál se na celé kolo...

Mycroft zasyčel, když mu zuby zmáčkly ucho, přehmátl na jeho pažích, aby ho chytil pevněji, nadzvedl koleno a pevně ho zatlačil ho Jimova naraženého boku.

Jim se celý svíjel bolestí, ale snažil se na sobě nedat nic znát... To mu ale moc nešlo...koleno tlačilo dál a dál a Jim vykřikl

Mycroft nohu o kousek oddálil, ovšem stále se jej dotýkal. Obě jeho paže si přendal do jedné dlaně a konečky prstů mu začal sjíždět po hrudi dolů. Při tom se ho dotýkaly také jeho pečlivě zastřižené nehty.

Jim vytušil, že Mycroft chystá odvetu... Smál se, ale už mu to k smíchu moc nepřipadalo... Ale vzhledem k jeho úchylce se plně odevzdal tomu, co přijde

Mycroft sjel až k citlivým partiím a uchopil jeho varlata. "Zlobiví kluci," zasyčel, „se kastrují." Při tom silně zmáčkl a rychle stisk zase uvolnil.

Jima smích přešel... Vyjekl, když mu Mycroft brutálně stiskl jeho citlivá varlata a se zrychleným dechem hlasitě polkl .... Podle Mycroftova výrazu věřil, že by toho byl i schopný ... Začal sebou škubat a snažil se dostat pryč...

"Copak zlatíčko, už se ti to nelíbí?" pronesl sladce a nadzvedl jedno obočí. Stiskl jeho ruce pevněji, přidržel si ho koleny a jemně přejížděl po jeho pytlíku.

Jim se svíjel.... Věděl, že by mu Myca neublížil... Ale mohl si být tak jistý?? Jim sténal, jak mu Mycova ruka přejížděla ono místo... Nakonec pokrčil nohy a Mycrofta to lehce vyvedlo z rovnováhy

Mycroft ho plácnul po stehně, zajel zboku k jeho zadku a prudce do něj zabořil prst. Ještě cítil zbytky svého spermatu.

Jim zalapal po dechu... Vše na něj bylo rychlé... Nemohl nic dělat... Mozek říkal Dost, ale jeho vzrušení Přidej ... Sám nevěděl, co bude dělat, ale nakonec se jen vítězné usmál... Jeho stažené svaly povolily a Jim provokativně přirazil proti Mycovu prstu

Mycroft povytáhl prst a znovu ho přirazil až nadoraz. Stále měl vztek a v tomhle stavu sám nebyl schopen ničeho. Vytáhl prst a plácnul Jima po stehnech. A znovu.

Jim při přírazu skoro zakřičel, kdyby se nesnažil popadat dech... Při každém plácnutí sebou cukl a zavzdychal "Mycu ... Prosím..."

"Copak, chceš ještě?" plácnul silněji a znovu do něj zabořil, tentokrát ukazovák i prostředník.

Jimovi se draly do očí slzy... "Víc!..." vydechl k Mycroftovu překvapení

Mycroft se rozesmál a tím z něj všechen vztek vyprchal. "Jimmy, ty můj sladký psychoušku," sklonil se a už zcela záměrně silně stiskl zuby na Jimově stehně.

Jim vycítil, že se Mycroftovi začínají jeho choutky a hrátky líbit...Zasténal, následně zasyčel bolestí, když mu Myca zaryl nehty do jeho půlky... Ze Submisivního Myca se stal poměrně Dominantní Mycroft.... A to se Jimovi líbilo....

Mycroft pustil jeho ruce, aby se přes něj nemusel tolik natahovat a přidržel si jej za hruď. Pak už do něj trhnutím pronikl.

Jim nechal ruce tam, kde je nechal Myca a zařval jako lev, když do něj Myca bolestivě pronikl... Při té šílené bolesti Jim vyvrcholil a hlavou bouchl do matrace...

Mycroft začal rychle přirážet a za pár okamžiků se přidal k Jimovi. Dopadl na jeho hruď a ztěžka dýchal.

Jim začal hladit Myca ve vlasech... "promiň, že jsem tě takhle... využil..." usmál se

Mycroft se jen podíval vzhůru, usmál se na něj a pohladil jeho roztomilou tvář. "Už se nezlobím, ovšem příště bys mi mohl říct, že to chceš schytat a ne mi kvůli tomu trhat kůži." Políbil ho na hruď a konečně z něj vyklouzl. "Nebolí to moc?"

"Když... To pak není ono," škodolibě se usmál.... "dost to pálí.." sykl Jim...

Mycroft se sklonil k jeho půlkám a dobře si je prohlédl. Sperma, které vytékalo, mělo jasně bílou barvu, oddechl si, že mu nezpůsobil žádné zranění. Ovšem vstup byl mírně natržený a Mycroft se proklel, že na to šel tak zhurta. Vzal ze skříně hojivý krém a ten Jimovi něžně namazal hluboko dovnitř do střeva a také na roztržený vstup. "Není to tak vážné, ale nějakou dobu to bude bolet, než se to zahojí." Mycroft si smutně lehl vedle Jima a pohladil ho po vlasech. "Do té doby ti je můj zadek plně k dispozici," zaculil se a líbnul ho na tvář.

Jim sykl bolestí, ale políbil Mycrofta poté, co mu zanesl krém na jeho poraněné místo... "to doufám " uchychtl se Jim. Položil si hlavu na jeho hrudník a za rytmů Mycroftova dechu spokojeně usnul...

Mycroft se natáhl pro deku a opatrně ji přes sebe a Jima přetáhl. Ještě chvilku se díval do jeho poklidné spící tváře a pak také usnul.

JimCroft - Zápisník psychopatické lásky - 23. a 24. 1.

Pátá kapitola z povídky dvou autorek. Alex H. Moriarty jako Jim Moriarty a Iva WildDragon jako Mycroft Holmes.

Jim se probudil okolo dvanácté. Jeho pokoj zel prázdnotou a to ho trochu rozesmutnilo… Když si ale všiml, kolik je hodin, došlo mu, proč a pousmál se nad včerejškem od doby, co se vrátil z nemocnice. Pojmem odpočívat lékaři rozhodně nemysleli, aby se namohl natolik, že dnes už se vyčerpáním nemohl pomalu ani posadit… Měl by se pořádně najíst a vážně si odpočinout… Ne, že by se mu ta péče o něj nelíbila… Ale přeci jen měl Jim rád pohyb… To ale bylo teď nemožné, protože po t ráně měl jen slabý otřes mozku, takže nic závažného… Ale hlavně než se dá do kupy motorika a síla, bude to ještě nějaký den chtít… Přemýšlel, jak má dát Mycovi najevo, že už je vzhůru… Kdo ví… třeba u nich byl i Sherl ještě… Litoval toho, že si až v nemocnici uvědomil, jak moc Myca miluje… Pak zval do ruky mobil a napsal Mycovi, jestli je doma nebo v práci… Zavrtal se do polštářů a do peřiny a čekal na odpověď 

Mycroft seděl ve svém křesle a sepisoval super tajný dokument zahrnující špionážní informace ze všech Britských domácností. Vláda chtěla prodávat čaj s příchutěmi a on jim měl vypočítat, které půjdou nejlépe na odbyt a také spotřebu podle svátků a ročního období. Zahrnovalo to i společenské události, tání ledovců a délku Usámových vousů, zkrátka úkol pro jeho naprosto geniální mozek, co dokáže propojovat naprosto všechny informace, které si jen přečte. Jenže se moc nesoustředil, stále měl před sebou obličeje svých milovaných, jak je ráno viděl poklidně spát. Usmíval se a přemýšlel, jak by se z práce dneska vyvlíkl, aby mohl domů a dohlédnout, zda Jimymu něco nechybí. Špatně přičetl průměrné množství sněhu v únoru a zaklel, protože mohl celý výpočet provádět znova. A pak mu přišla zpráva. Byla od Jima. Odpověděl, že se bude snažit přijít co nejdříve a aby hezky odpočíval. Opět se ponořil do práce, a když mu myšlenky zabloudily do včerejšího večera, zjistil, že exotické ovoce na jeho seznamu se mu proměnilo na erotické. Zaklel, vzal všechny papíry, hodil je do trezoru a prostě odešel domů. Mycroft cestou napsal Jimovi, že už jede, stavil se v obchodě s filmy a už se těšil domů. Vyběhl do ložnice a nakoukl dovnitř.

Jim ležel v pololehu polosedu na posteli a četl knihu... Když vešel Mycie do ložnice, knihu odložil a zeširoka se usmál... Byl tak rád, že ho zase vidí, bylo to jako kdyby včerejší noc byla před rokem, když nic nemohl dělat... Avšak i kdyby byla... Byl za ni rád, jak za nic jiného.. "Ahoj Mycie... Jak bylo v práci?? Nedáme si něco k obědu? Upřímně umírám hlady.. Po včerejšku" škodolibě se zasmál tak, že Mycroft přesně věděl, na co myslí...

"Ahoj," Mycroft se usmíval a při zmínce o včerejšku lehce zrudl. "Práce jako každý den, plánování, jak ovládnout celý svět, znáš to." Přešel k němu a objal ho na uvítanou. "Potkal jsem Margareth a oběd je prý nachystaný, stačí zazvonit," Mycroft ho políbil. "Jak se cítíš, necháme si donést jídlo sem nebo půjdeme do jídelny? A vzal jsem nějaké filmy, na které bychom se při tom mohli podívat." Vytáhl tašku a vyskládal před Jima několik hororů a kreslených pohádek. "Tohle je prý skvělé," podal Jimovi DVD Basil, velký myší detektiv.

Jim se usmál a objal jej také.. "docela bych poobědval v jídelně... Tady trčím celý den... Už je mi lépe... Bolest už je minimální, ale po tom včerejším 'odpočinku' bohužel můžu skoro jen ležet... Doktor říká, že to na jednu stranu chápe, ale že jsem se vyčerpal až moc.. Dal mi nějaké posilující vitamíny a mám odpočívat... Motorika už vypadá lépe, ale kvůli slabosti se ještě jen tak na nohy prý nepostavím.. Ale je to prý otázka pár dní... Max 3, ale ani to prý ne" jen co to Jim dořekl, přitáhl si Myca blíže k sobě a dlouze a vášnivě ho políbil... Rukama při tom mapoval jeho záda, která nedávno dostala celkem na frak... "a co tvoje kůže na zádech?"

"Záda ještě nejsou příliš v pořádku, ale už to nebolí," Mycrofta napadlo, že to bude nejspíš těma růžovýma pilulkama, co denně zobe. Přešel ke zvonku a zatáhl. "Vybral sis nějaký film?"

„Mmm,“ přemýšlel Jim.. "co tenhle?? " ukázal za první DVD v řadě

"Ten by mohl být dobrý," usmál se Mycroft. Podal Jimovi župan, vzal ho do náruče a s DVD v zubech přešel do jídelny. Usadil ho do pohodlného křesla a zapnul přehrávač. Na obrazovce se zatemnilo, začala nervy drásající hudba a uplakaná holčička se probudila s jekem Silent Hill! Mezitím přišla Margareth a položila tác na opěrky rukou na křesle a servírovala kuřecí salát s extra porcí zeleniny. Mycroft se podíval na misku, pak upřel smutný pohled na Margareth. "Váš pupíček, pane," odpověděla služebná a odešla.

Jim se musel Mycroftově reakci zasmát.. Sám se usadil, jak nejlépe mohl a s radostí a chutí se pustil do hory salátu před ním a sledoval film... "Ty Mycrofte... Ne, že bych se bál... Ale jak znám tebe.. Nechceš se přitulit??" Jimovi bylo vážně lépe.. Už se mu vrátil i jeho sarkasmus

Mycroft zavíral oči při každé horší scéně, hořící kousky lidí a siréna mu salát ještě více znepříjemnily. "Já se taky nebojím," přitáhl si své křeslo těsně k Jimově a opíral se o něj ramenem. Dál hleděl jen do salátu a zobal.

"To vidím " zasmál se Jim a opřel svou hlavu o Mycroftovo rameno... Jim už dojedl a Margareth odnesla jeho nádobí a tak se Jim natáhl na křesle jak dlouhý, tak široký...

Mycroft také dojedl a vzal Jima okolo ramen. "Ale že to tady tomu Seanu Beanovi sluší!" zazubil se a snažil se rozpomenout si jen na jeho scény a nevnímat momentální masakr.

Jim spokojeně zamručel a hladil Mycrofta po jeho rukou

Mycroft měl zavřené oči, aby se na film nemusel dívat, ovšem i ty zvuky ho pořádně děsily. Snažil se odreagovat tím, že sjel rukou z Jimových ramen níž, druhou mu položil na stehno a postupně pokračoval vzhůru.

Jim se pořád divil, proč Mycroft vybral film, na který se nakonec nedívá... Mycroftova ruka ho donutila zavřít oči... Zasténal a trochu se v křesle svezl níže...

Tím, jak se Jim posunul, se Mycroftova ruka dostala přímo do jeho rozkroku. Přisál se k jeho krku a za zvuků smrtelného křiku plného bolesti linoucího se z televize, důkladně ohmatával jeho partie.

Jim zakřičel slastí! Oh bože... Pro něj jako sadistu tohle bylo něco úžasného... Oh Mycrofte...pomyslel si... Začínal sténat a Margareth dosti jasně pochopila, že by mohla jít dělat někam něco jiného...

Pyžamové kalhoty šly stáhnout velmi snadno. Mycroft se teď k Jimovi ještě více naklonil a políbil jeho pupík. Z televize stále doléhalo něco strašného, ovšem on vnímal jen Jimovo vzdychání. Olízl jeho úd ze všech stran a obkroužil jeho špičku. Strašidelné ječení sirén doprovázelo jeho mohutné sací manévry.

Jim křičel rozkoší a zvukové efekty televize v kombinaci s Mycroftovou precizností ho přivedly k vrcholu.. Zařval a tentokrát nehty zaryl do opěrek křesla... Prohnul se a celé jeho tělo sebou škubalo

Mycroft polkl, ještě z Jimova penisu slízl zbytky a upravil kůži na místo. "Konečně se mi po tom salátu spravila chuť," usmíval se a pomlaskával. Za jeho hlavou právě běžely titulky. Nadzvedl se a položil hlavu na Jimovu hruď.

Jim si sundal z jedné nohy deku.. poodhalil ji a slyšel Mycroftovo rádoby tiché-AAAAhhhhhh- Pak ale udělal cosi neobvyklého.. Ten úsměv nebyl pěkný.. byl až podlý.... Jim jel prstem po svém lýtku a z ničeho nic přitlačil tak, že se dost ošklivě škrábl do krve....

Mycroft sledoval jeho prst, jak pomalu obkresluje jednotlivé svaly pod hladkou kůží a myslel, že snad zešílí. Jenže pak se Jimův nehet zaryl do kůže a zanechával za sebou krvácející rýhu. Mycroft vypískl, popadl ho za zápěstí a ruku mu oddálil. Raději chytl i druhou, zoufale se podíval po krvavém šrámu a udělal, co mu přišlo na mysl jako první. Sklonil se k ráně a pečlivě ji olízl. Musel připustit, že krev chutnala skvěle. Mírně se odtáhl a vyčítavě k Jimovi zvedl pohled. "Tohle už prosím nedělej."

Jimovy ruce byly poměrně hrubě chyceny... nemělo cenu snažit se z Mycroftova držení zkoušet vykroutit.. za normálních okolností ano... ale ne, když byl Jim teď tak slabý... Mycroft jeho ruce držel pevně, až Jim zkřivil tvář bolestí... pak se ale šíleně usmál a přes zuby přecedil: "Nebo co Mycrofte??"

Mycroftovi se blýsklo v očích, pokřiveně se usmál a velmi pomalu se zvedal nahoru k Jimovi. Kolenem se opřel o sedačku vedle jeho stehna a naklonil se k jeho uchu. Jim cítil horký dech jeho otevřených úst. "Nebo ti už nikdy nenaplácám na ty tvoje sladké půlky," šeptal ta slova při výdechu. "A vím moc dobře, jak se ti to vždycky líbí," skousl mu lalůček.

Jim si nuceně odkašlal.. tohle nečekal... Mycroft měl pravdu... zrovna tak, jako se mu líbily jeho nohy... tak asi tak se Jimovi líbilo, když dostal výprask... Jim se potichu uchechtl a následně olízl Mycroftovu tvář.. jako by toho nebylo ale málo... rozhodl se Jim Mycroftovi ztížit večer... a skousl mu kus jeho tváře, až Mycroft vykřikl

"a jak mě potrestáš za tohle?? hm..." Jim se teď vážně choval jako psychopat.. byla to ta jeho slabá chvilka, kdy byl takřka nesnesitelný... " půjdeš spát sám a mě tu necháš na křesle + nařídíš služebnictvu aby mé požadavky neplnili a odsoudíš mě tím tak k noci v křesle, protože víš, že sám se nahoru nedostanu??"

"Kdepak chlapečku," procedil skrze zuby. Takto ho oslovoval, jen když se cítil ublíženě. Držel se za zraněnou tvář a zamrkal, aby rozehnal slzy bolesti. Popadl Jima a přehodil si ho přes rameno. Pohyboval se rychle, přeci jen se bál, že delší doba s hlavou dolů by pro jeho zranění mohla být nebezpečná. Odnesl ho do ložnice a položil na postel. Seděl na jeho břichu, když si v mžiku rozvázal kravatu. Popadl Jimovy ruce a přivázal je k pelesti. Pak slezl, zalovil ve skříni a kus látky, který tam našel, přehodil přes postel a napevno jím připoutal Jimův pas k lůžku.

"Mycrofte!" zaječel, když si ho přehazoval přes záda.. Jim kopal a plácal rukama.. chtěl se dostat dolů.. ach bože.. jak se mu udělalo šoufl a zamotala se mu hlava mezitím, co ho nesl... už byl nahoře v ložnici.. hodil ho na posel a než se stihl vzpamatovat, měl na sobě Mycrofta, jenž mu přivazoval ruce k pelesti postele... To se mu líbilo.. dokonce se i usmál.. ne ale, když Mycroft slezl... něco bylo špatně.. poznal to už dole, když s ním mluvil... Poté, co ho připoutal, se Jim cítil poměrně nefér a hlavně nepohodlně.. měl rád, když si s Mycem hráli a svazovali se navzájem.. tohle se mu ale nelíbilo.. nemohl se hýbat.. a horší bylo to, že nevěděl, co bude dál

Mycroft zatím zašel do vedlejší koupelny a podíval se na tvář. Měl tam viditelné otisky zubů. Naštěstí kůže zůstala neporušená. Opláchl si obličej a doufal, že to co nejdříve zmizí. Co to do Jima vjelo? Nesnášel ty chvíle, kdy mu jasně přeskočilo a nevěděl, co od něj může čekat. Tolik se bál, že to jednou neprojde jenom tak a místo tváře mu prokousne krk. Vrátil se do ložnice a snažil se ignorovat Jimův mírně vyděšený výraz. Sedl si k jeho nohám, zamračil se na zarudlý šrám a vzal druhou neporušenou nohu, pevně ji stiskl a přiložil si ji ke tváři.

Mycroftovo chování se Jimovi ani trochu nelíbilo.. tohle už nebyla sranda.... nelíbilo se mu, jak se na něj díval a už vůbec ne to, jak ho ignoroval... Když Mycroft chtěl mít doma psychopata, měl ho mít... koho jiného by totiž kdokoliv takhle přivázal k posteli?? jedině někoho takového.. Když Mycroft Jimovu nohu přitiskl ke své tváři, Jim se snažil vycuknout.. lehce s nohou kopl.. tak aby Mycroftovi neublížil, ale zároveň tak, aby mu dal jasně najevo, co si o tom myslí " Mycrofte..." dýchal přerývaně... se znatelným strachem... " co.. co to děláš?? o co se tady jako snažíš??"

Mycroftovi Jimovo volání drásalo srdce a přesto navenek nedal nic znát. Pevněji chytl Jimův kotník, který se mu málem vysmekl a už se snažil vnímat jen linie jeho bosé nohy. Druhou opatrně sešlápl, aby ho Jim nerušil a dal se do líbání té sladké nožky.

Jim se zmítal, jak nejvíc mu bylo dovoleno… takže skoro nijak… Pořád se nedokázal vymanit ani z jeho sevření, a to, co Mycroft začal dělat, se mu přestávalo líbit.. úplně ho ignoroval! " Mycrofte... já.. já tě varuju... přestaň!"

Jimovo volání k Mycroftovi doléhalo jen vzdáleně. Už byl plně pohlcen vzrušením a toužil jen po těch sladkých nožkách. Rychle si rozepnul poklopec, stáhnul látku jen o tolik, kolik bylo potřeba a už se třel tvrdým údem o bok lýtka.

Tak to už se Jimovi nelíbilo ani trochu... k Mycroftovu neštěstí jeho momentální "nepřítomnosti" drahá kravata z kvalitní a tudíž i kluzké látky, povolila.. Jim si rychle uvolnil zápěstí a dal se do uzlu na šíleně staženém kusu látky přes jeho pas... Jim začal rychle přemýšlet.. útěk byl nemožný.. ale mohl se schovat.. v jednom okamžiku lehce, opravdu lehce.. nakopl Mycrofta, čímž povolil jeho stisk a spadl z postele.. tady uviděl příležitost a rychle se nasoukal pod postel a umístil se co nejvíc tak, aby na něj Mycroft nemohl dobře dosáhnout

Mycroft zakňučel, když dostal ránu přímo tam, čímž vzrušení okamžitě ustoupilo a mozek se přihlásil o slovo. Zahlédl, jak Jim zajel pod postel. Zapnul si kalhoty, sklouzl na zem a nahlédl. "Jime?" hlas nenaznačoval žádnou emoci.

Žádné odpovědi se mu ale nedostalo.. Jim jen pořádně nahlas a zrychleně dýchal naplácnutý pod postelí a doufal, že se ho Mycroft nebude snažit dostat nějak ven.. či snad hůř, nepůjde li za ním... Jim by vyděšený.. a to se normálně nestávalo... sám ani nevěděl proč....

V Mycroftovi to vřelo. Rozhodně se mu nelíbilo, že Jim leží na zemi, ač na koberci. Představil si, jak by ho asi poškrábal, kdyby se ho snažil dostat ven. Doufal, že Jim pochopil, co mu touhle celou pitomou akcí chtěl říct. Očividně se ho bál, takže asi ano. Jenže co teď? "Jdu si zaběhat. Dnes přespím ve vedlejší ložnici, tak se vrať do postele, doktor tě přijde zkontrolovat. A večeři ti přinese sluha." S tím vstal a vydal se ke dveřím.

Jim pod postelí čekal ... Mycroft něco říkal.. má se vrátit... nebude dnes večer s ním.. ani večer.. možná to bylo dobře... Jim ještě dobrých 5-10 minut ležel schovaný a pak konečně vylezl a velice pomalu a obtížně se dostal na postel, kde zalehl a usnul vyčerpáním... Jak mu Mycroft slíbil, přišel ho zkontrolovat doktor..

Mycroft běžel, jako snad ještě nikdy. Pak si dal sprchu a sešel do kuchyně. Snědl celou bábovku, balík cereálií a deset muffinů. S tím si šel lehnout a s bolestí břicha, ovšem s větší o něco výš, usnul až nad ránem.

Jimův stav byl lepší, ale doktor sám viděl, že něco není v pořádku.. Jim ho div nevyhodil z pokoje a pak se rozplakal... Večeře mu sice donesena byla... Jim se jí ale ani nedotkl... neměl hlad.. ač měl jíst, aby nabral sílu, tak si nevzal ani sousto.... ani nevěděl, kdy usnul...

24. 1. 

Ráno Jima probudila Margareth, že je dole připravena snídaně, takže mu jde pomoci s oblékáním a sluha ho pak následně odveze dolů… Jim trucoval… Štěkl, že snídani nechce a přetočil se na druhý bok, aby se na ni nemusel koukat… Po asi patnácti minutách se Margareth objevila znovu a snídani mu přinesla… A tak se vedle nedotknuté večeře válela i snídaně… „Pane, musíte něco sníst… I sám doktor Vám to nařídil…“ měla o něj celkem obavy… Jim ale trucoval dál… Když ho Margareth přišla zkontrolovat zhruba o půlhodiny později, už po ní hodil polštář… Chtěl být sám… Potřeboval klid… Pořád musel myslet na to, co se včera stalo… ublížil Mycovi… ale on ublížil i mně…pomyslel si… Vzpomněl si na to, jak se strachy klepal pod postelí, když se ho Mycroft Holmes snažil… Oh probůh, kdoví, co dělal, ale to bylo fuk… Jim se nebál… ne bezdůvodně… a už vůbec ne Mycrofta… nikdy se ho nebál… I když mu párkrát dal přes zadek, věděl, že by mu Myc neublížil… Včera ho ale vyprovokoval k tomu, aby ho přivázal brutálně pevně k posteli… Jim se mu nedivil… Pokud byl Mycroft tohle nucen udělat, musel se o to Jim také zasloužit, protože Mycroft ví, že tohle nesnáší… Zná ho, jako své deštníky a ví, kde jsou Jimovy hranice, co se mu líbí a co už ne…

Těžko říct, proč se tak Jim zachoval.. Proč měl z Mycrofta strach... Kde byl asi teď? Jim zapřemýšlel a usoudil, že teď snídá dole v jídelně... V noci mu chybělo jeho objetí... Ale nedokázal si připustit, že by po tom co udělal, mohli být někdy v jedné posteli... Čekal, co přijde... Věděl, že Mycroft určitě přijde, protože mu Margareth bude žalovat, že Jim nejí... Nebo za ním jen pošle doktora... Jim zavřel oči, ve kterých měl slzy a pokusil se to vše vyhnat z hlavy a usnout... Jim věděl, že Mycroft ví vše o jeho minulosti... Byl vrah... Hodně mu každý připomínal, že je psychopat... Od doby, co se stale vrahem i Sherlock Holmes a James se vrátil, se na vše ale díval jinak... Bylo až pozoruhodné, jak se ti dva dali dohromady... Původně, když Jamese táhli před soud a Mycroft se snažil chránit svého bratra... Tehdy k sobě cosi cítili... Ale James byl v tu dobu jiný... A po Sherlockově -smrti-, kdy Mycroft nikoho neměl, zjistil, že James není jen tím, jak ho vidí ostatní... Našel v něm útěchu a i neuvěřitelný klid a lásku... Udělal z něj prakticky jiného člověka.. Změnil jeho myšlení... Změnil ho k lepšímu... Ale byl tu jeden problém, který bohužel byl až nebezpečný... Že byl James masochista, nebylo až tak divné ... Co Mycroftovi dělalo problém a obavy, bylo Jimovo občasné chování.. Někdy se choval tak jako dříve, nekontroloval se a zdál se být i nebezpečný... Tyhle stavy přicházely, když byl někdo v nebezpečí anebo hůře, zničehonic... Mycroft se ho v těch chvílích bál... Kdyby se James viděl, pochopil by to zrovna tak ...

Mycroft se probudil z velmi neklidného spánku. Bolel ho žaludek, jak se včera nacpal. Stejně tak cítil horkost ve tváři. Měl chuť zůstat v posteli a všechno zaspat a třeba se pak probudí, a zjistí, že to byl jen zlý sen. Přesunul se do sprchy, a když pak vylézal ven, cítil se o trochu líp. Ani se na sebe raděj nepodíval a zašel do ložnice, kde vylovil telefon. Vytočil číslo do kanceláře a omluvil se. "Jen nějaká ranní nevolnost," odvětil na dotaz. Na druhé straně si sekretář pomyslel: to tě ten tvůj přítelíček zbouchnul? a tiše se uchechtnul. "Kéž by," odvětil Mycroft a ukončil hovor. Na druhé straně muž zůstal zkoprněle stát, úsměv mu ihned zmizel z tváře a ještě hodinu a půl tam šokovaně stál neschopen pohybu. Mycroft namísto toho stačil zajít za lékařem, přeptal se, jak je na tom Jim a zda už ho dnes zkontroloval. Vyptal si prášek na špatné zažívání. "A na tu tvář dostanete obklad." "Co mám s tváří?" Mycroft se podíval na svůj odraz v zrcadle. Okolo viditelného otisku Jimových zubů hrál modrák všemi barvami a celá tvář byla mírně napuchlá a horká na dotek. "To bude dobré," odbyl ho Mycroft. "Ovšem můžete ho jít zkontrolovat? Slyšel jsem, že nechce jíst. A pokud bude vzhůru, tak mi dejte okamžitě vědět." S tím Mycroft odešel, jelikož zažívací prášky začaly působit.

Jim se nacházel stále v posteli... Zvedl se z ní jen dvakrát a to když se šel napít a na záchod... Jídlo leželo ve stavu, v jakém bylo opuštěno, a na dveře zaklepal lékař. Když se odpovědi nedočkal, prostě vešel dovnitř... Jim ležel nehybně na posteli, ale podle jeho dýchání bylo poznat, že vzhůru je... "Pane Moriarty, myslím, že jsem dost jasně řekl, že musíte jíst... " řekl poměrně pohrdavě. Pak Jima zkontroloval a prohlédl... Na boku měl obří modřiny od toho, jak spadl z postele a pak rýpanec na noze... Doktor udělal, co šlo a odešel... Pak zašel za Mycroftem sdělit mu jeho stav

Mycroft na nic nečekal. Hned, jak se dozvěděl, jak na tom Jim je, vydal se za ním. Cestou na sebe stačil našplíchat Axe, uhladil si vlasy a upravil kravatu. Ve slušivé vestičce na bílé košili ohrnuté do půli předloktí, vešel do Jimova pokoje. Mycroft za sebou tiše zaklapl dveře a zůstal stát na místě. Odkašlal si a přešlápl. "Jime? Neboj, nechci ti nic udělat, ani se k tobě nepřiblížím, jestli nechceš." Odmlčel se, aby našel správná slova. "Ten včerejšek mě hrozně mrzí a omlouvám se ti za to. Víš, já to udělal, protože jsem chtěl, abys věděl, jaké to je cítit strach. Asi jsem to přehnal, ale s tebou je to tak pořád. Nikdy nevím, co uděláš a...bojím se tě, víš?" Mycroft cítil, jak se mu roztřásla brada a několikrát se zhluboka nadechl. "Ale taky tě miluju, tak sakra jez, ať jsi brzo zase v pořádku!" Sám se podivil, když poslední slova téměř zaječel. Když byl s Jimem, nedokázal ovládat emoce, o kterých jindy ani netušil, že by mohl mít.

Jimovi se chtělo plakat... Jestli Mycroft chtěl, aby se bál, tak se mu to dokonale povedlo... Ještě teď se trochu třásl strachem... Ale bál se Mycroftovi říct, aby šel k němu... Ani se na něj nepodíval... "Já...." hlas se mu zlomil... "já... Já nevím... Co se.. Včera stalo.. Nevím proč... Se tak chovám... Já... Nechci, aby jsi se mě bál... Já ti nechci ublížit... Asi mají pravdu... Všichni... Jsem ....psychopat..." při posledních slovech se Jim rozplakal...

Mycroft sám popotahoval a když se Jim rozplakal, už ani on nevydržel a naplno se rozbrečel. Nevěděl, co by mu řekl, vlastně nebylo co. Měl svého psychopata a ten to prostě neovládal. Miloval ho. Nade všechno. Mohl buď odejít, nebo zůstat a čekat, až ho jednou zabije. Povzdechl si a přešel ke křeslu dostatečně vzdálenému postele, kde se usadil. "Miluju tě Jime," vysoukal skrze slzy a snažil se uklidnit. Jo, zůstane s ním, až ho to zabije, rozesmál se. Nebo se dřív zblázní on sám? Neovladatelně a hystericky se rozřechtal a do toho mu přeskakovalo vzlykání.

Jim poslouchal Mycroftův smích a nevěřil vlastním uším... Mycroft se smál?? Teď a tady... Přestal plakat... Mycroft Holmes se tlemil, jako retardovaný lachtan... "Je tu něco k smíchu Mycrofte ??" zeptal se Jim a otočil se, aby na něj viděl... Když uviděl jeho tvář, rozplakal se ještě víc a ač myslel, že už se snad ani víc nenávidět nemůže... Mýlil se... Vypadl z postele a rozběhl se ke křeslu... nohy ho neudržely a v půli cesty se nacápl jako žába na chladnou podlahu

Mycrofta přešel smích a bleskově vyskočil z křesla. Klekl si vedle Jima, opatrně mu nadzvedl ramena a položil si jeho hlavu na stehna. "Jsi v pořádku?" jemně ho hladil po rameni.

Jim se rozplakal ještě víc.. Po nových práškách, co dostal, se mu na těle tvořily nepěkné modřiny při sebemenším bouchnutí a věděl, že tohle bude flek, jak... No prostě obrovský.. Nemluvě o tom na boku, o kterém Mycroft ještě ani neví... Chytl se za hlavu, která předtím narazila nepěkně do podlahy... Ach, jak ta teď bolela... Cítil u sebe Mycrofta ... Jeho vůni a teplo jeho dlaní... Bylo to příjemné... Jeho hlava spočívala v jeho klíně a vše najednou zčernalo... S úsměvem na tváři, slzami v očích omdlel...

Mycroft pocítil, jak Jimovo tělo zbezvládnělo. "Jime?" jemně ho poplácal po tváři. Žádná reakce. "Jime!" Položil mu hlavu na koberec a překulil ho na záda. "Doktorééé!" Ječel na celý barák a při tom Jimovi třásl paží. "No tak, prober se!" Doktor vrazil do pokoje, rychle zkontroloval Jimovu zornici, všiml si, že dýchá. "Omdlel, potřebuje čerstvý vzduch a přívod krve, zvedněte mu nohy." Mycroft už byl u okna a otevřel ho dokořán, pak uchopil Jimovy kotníky, jak sladké byly, a zvedl je do vzduchu. Nohy byly těžké, jak byly bezvládné. Na jednom kotníku spatřil modráka, druhá se škrábancem byla promodralá až po koleno, to mu zjevně udělal včera, zastyděl se. Doktor Jima plácal po tvářích a nepřestával na něj mluvit. Konečně se mu začala vracet barva a tiše nespokojeně zamručel.

Jim si líně dal ruku na hlavu a snažil se přetočit na bok... Někdo mu ale držel nohy... Zpanikařil při vzpomínce na včerejší.noc... Chtěl se dostat od Mycrofta co nejdále, ale spatřil doktora, jak na něj mluví... Jim se poněkud zklidnil a ležel klidně... "co.. Co se stalo??" zeptal se doktora....

"Jen jste na chvíli ztratil vědomí. Jste zesláblý, co Vás to napadlo vylézat z postele? Musíte odpočívat a hlavně jíst!" Mycroft zatím položil jeho nohy a když to lékař dovolil, zvedl Jima a pohodlně ho posadil do křesla.

Jim sladce vydechl, když ho Mycroft položil a se zavřenýma očima odpočíval... Doktor měl pravdu... Měl by něco sníst... Byl slabý ... Doktor mu ještě píchl něco na posilnění a odešel... Jim otevřel oči a díval se na Mycrofta...

Mycroft se na něj usmál a sedl si naproti. "Zvládneš jíst?" už bral misku s čokoládovýma vločkama a mířil mu plnou lžičkou k puse. "A za Sherlocka," usmíval se a snažil se nevnímat vlastní bolest žaludku a nechuť k jídlu.

Jim se na pofiderně vypadající hromádku jídla podíval... Snad ho to nezabije... Otevřel ústa a nechal se od Myca krmit... Když snědl misku vloček, co nakonec nebyly tak strašné jak předpokládal, vypil sklenici džusu... "miluji tě Mycu ... " Pronesl a s úsměvem Mycrofta políbil...

Mycroft se zmohl na šťastný úsměv, ačkoli chuť vloček mu neudělala zrovna nejlépe. "Co se podívat na další film?" Mycroft se těšil, jak si schrupne.

"A co práce??" zeptal se Jim... Všiml si, jak je Mycroft ustrojen ...

"Práce počká," usmíval se na něj Mycroft. "Přece tě tu nenechám samotného, ještě by ses u toho filmu bál a co potom?"

"Bál? Já nejsem ten, co u toho chrápáním ruší zbytek pozorovatelů" zasmál se Jim.. Ale něco normálního... Nechci, aby to dopadlo jako včera....

Mycroft zapnul televizi a na obrazovce se zjevil nápis Hobbit. "Hraje tam drak s nehorázně sexy hlasem," usmíval se Mycroft a sedl si vedle Jima. "A ten hobit by taky stál za to, i když je tak maličký." Přitulil se k němu a usnul.

Jim se zavrtěl v křesle a polibkem probudil Mycrofta... Film již skončil a Jimovi asi upadne ruka, pokud se z ní Mycroft neodvalí

Mycroft na něj zamžoural s přihlouplým úsměvem, pak se posunul a tím odhalil obrovský flek na Jimově košili, kam mu celou dobu zvesela slintal. "Oh, to už je konec?" dolehla mu k uším závěrečná píseň. "A už je oběd?"

"Mycrofte?!?!?" oh.. bože..." Jim tohle asi nerozdýchá.. je hodně, co ustojí, ale své oblečení, ač pyžamo, má rád... čisté "ano, už je konec..." nevím, zeptáme se Marge.."

Mycroft si všiml oslintaného Jima a jen se stydlivě zaculil. Pak několikrát zatáhl za zvonek, což byl signál pro jídlo. Vytáhl ze skříně čisté pyžamo a podal ho Jimovi. „Promiň lásko, ovšem to jen dokazuje, jak moc jsi sladký."

"Chceš tím naznačit.. že kdyby jsi byl žena.. dalo by se o tobě říct, že jsi.. tak vlhký??" Jim se musel smát.. převzal pyžamo od Myca a pomalu a opatrně si svlékl to ... um... poslintané, aniž by se zašpinil ještě více... pomalu a provokativně si sundal kalhoty a otřel si jimi vlhkou kůži na hrudníku.. pozoroval, jak Myc reaguje a musel se v duchu smát...

Mycroft přemýšlel, zda by si víc dal oběd, nebo Jima. Žaludek už ho nebolel, od chvíle, co mu položil hlavu na rameno, se cítil báječně. "To možná taky," usmíval se Mycroft, "ovšem především bych tě chtěl celého ožužlat."

Jim jen seděl a nic neříkal.. zamrzl mu úsměv na tváři a čekal, co se bude dít dál

Mycroft se k němu naklonil a políbil ho. Pak si začal hrát s jeho rty, jemně je začal okusovat. Chytil jeho dolní ret mezi své a jemně ho začal žužlat.

"ach bože.. Mycu tohle není dobrý nápad..." Jim se snažil na Mycrofta mluvit, mezitím co si užíval slast, jenž se rozlévala jeho celým tělem

"Máme ještě pár minut, než všechno nachystá a přiveze, kolečka vozíku uslyšíme i z dálky," pokračoval Mycroft.

"um.. to jsem na mysli zrovna neměl ale... aaah..." Jimovy výmluvy byly přerušeny tím, jak si začal Mycroft hrát s jeho bradavkou...

Mycroft si to náramně užíval. A cítil, že Jim taky. Ovšem v tu chvíli se rozezněla kolečka a následné zaklepání. Myc odtáhl hlavu a tvářil se, jakoby nic, dal si nohy přes sebe a dlaněmi si zakryl partie a s úsměvem se podíval ke dveřím.

Jim se rychle začal oblékat...Věděl, že Margareth ho už sice nahého viděla, ale nevěděl to Myc.. nechtěl mu přidělávat starosti a i vůči ženě v pokoji to bylo důstojnější..

Margareth se zaklepáním vjela do pokoje a zalitovala, že nepočkala na vyzvání. Zrůžověly jí tváře, "nenechte se rušit a dobrou chuť," vyšla s chichotáním z místnosti. Mycroft se otočil na Jima a zjistil, že spodní díl už na sobě má, ovšem měl ho i před okamžikem? Znovu se mu vrhl na rty, pak mu ale přeci jen zavoněl oběd. Usmál se a už dostrkal vozík před Jima. Jako příloha byl pudink a ovoce a Mycrofta něco napadlo. "Jime?" zaculil se na něj a jiskřilo mu v očích.

"um... Ano??? Mycie??" potutelně se usmíval a tušil, že ví, na co Myc myslí...

"Nechtěl by sis lehnout a sundat pyžamo? Jistě je to nepohodlné." Mycroft se dál usmíval. "Ta miska je tak ošklivá, myslím, že tady," přejel mu po pupíčku, "by ten puding vypadal líp."

Jim zamrkal překvapením pak se ale usmál a pomalu si lehl.. shodil ze sebe kalhoty z pyžama, zavrtěl se nedočkavostí....

(Zbytek stran z dnešního zápisu nasáklo pudinkem, obsah je proto nečitelný.)

JimCroft - Zápisník psychopatické lásky - 22. 1.

Čtvrtá kapitola z povídky dvou autorek. Alex H. Moriarty jako Jim Moriarty a Iva WildDragon jako Mycroft Holmes.

Jim se probudil až ráno… První si všiml, že už zůstala jen bolest… Horečka ustoupila a jeho stav byl natolik stabilizovaný, že ho přesunuli na normální pokoj… Hned na to se snažil zorientovat, co vše se stalo a co byl jen výplod jeho pochroumané mysli… Mycroft tu nebyl… Vážně ho opustil?? Nebo je jen někde jinde??

Mycroftovi večer museli dát injekci na uklidnění, aby vůbec usnul. Probudil se, když už bylo slunce hodně vysoko a přes Londýnské mraky ho bylo sotva vidět. Sherlock spal na vedlejší posteli, bratr měl vždy ve zvyku vstávat až k poledni. Mycroft vstal, nasoukal se do saka a vyběhl na chodbu. Cestou si ještě upravoval kravatu. Zamířil k Jimově pokoji a podíval se prosklenou stěnou. Postel byla prázdná a čistě povlečená. Mycroftovi se sevřelo srdce, až se musel chytit zdi, aby neupadl. "Proboha to ne, to ne!" začala jím otřásat panika. Okolo prošel doktor. "Jestli hledáte pana Moriartyho, převezli jsme ho na pokoj číslo tři v prvním patře." "Žije?" "Ano pane, je už téměř v pořádku." Mycroftovi se na tváři zjevil obří úsměv, otočil se a rychlými kroky zamířil ke schodišti. To přímo seběhl a už byl ve správném patře. Prošel místností pro návštěvy zdobené květinami. Z jednoho stonku utrhl hezký červený květ a už mířil k pokoji. Snad jsem to včera dobře pochopil a nepošle mě pryč, prošlo mu hlavou, zhluboka se nadechl a vzal za kliku. "Jime? Ahoj, už je ti lépe?" Nesměle kráčel k posteli s kytičkou v natažené ruce.

Jim se probral ze svých myšlenek… Vyrušil ho něčí dotaz… Byl to Mycroft. Od ucha k uchu se usmíval a v ruce držel květinu… Jim se rozplakal… Tentokrát to ale byly slzy štěstí. Posadil se na posteli a květinu si vzal, přičichl k ní a odložil ji na stolek vedle. Pak Mycrofta vší silou objal… „dnes už bych prý mohl jít domů,“ zavzlykal. Promiň Mycrofte… Já… Já nevím, co to do mě včera vjelo… Prosím, odpusť mi to…“

Mycroft ho k sobě šťastně tiskl a celý se třásl, jak z něj najednou spadlo všechno to vypětí. "Nic se nestalo, Jime. Teď už bude všechno v pořádku." V tu chvíli se otevřely dveře a Sherlock nakoukl do pokoje. "Dobré ráno, tak už jste oba v pohodě?"

Jim se začal třást… Netušil, že tu Sherlock stále je… Neměl z toho dobrý pocit. „Ddobré ráno, ano, myslím, že ano..“ „Určitě ano,“ dodal Mycroft. Jim se usmál… Bude vše jako dřív?? Uvidí… Teď jen doufal, že si Mycroft nevšimne toho, jak se třese a toho, že začínal být dost vzrušený… Z toho, že měl svého Myca zpátky

Mycroft si ničeho nevšiml. Nebo spíš se snažil dělat, že si nevšiml. Odtáhl se od Jima a jen ho držel za ruku. "Co takhle snídani? V přízemí je kavárna. A na chodbě jsem viděl opuštěné kolečkové křeslo."

„To by bylo fajn“ Jim se usmál a pomalu se zvedal z postele... Potřeboval Mycroftovu pomoc.. Pořádně se ještě neudržel na nohou. Byl rád, že se vrátil… Vše se vrátí do starých kolejí… Doufal… A těšil se, až bude úplně v pořádku a bude s Mycem zase dělat blbosti a hlavně, jak mu bude moci dát najevo, jak moc ho miluje. Jen nevěděl, jak se má tvářit na Sherlocka… V jeho přítomnosti měl sevřený žaludek… Cítil vinu, ale zároveň i strach… Byl pořád ještě trochu v šoku… Ale s Mycroftem se cítil bezpečně

Mycroft vzal Jima do náruče, mírně zavrávoral, pak ale nabral rovnováhu a prošel s ním napříč pokojem. "Můžeš mi otevřít dveře?" otočil se na bratra. Sherlock ustoupil do chodby a Mycroft kolem něj prošel, cítil, jak se Jim neklidně zavrtěl. Usadil ho do křesla a rozjeli se chodbou. Sherlock je následoval. Za trapného ticha dojeli do kavárny. "Tak já Vás tu nechám," Sherlock se měl k odchodu. "Ne," zadržel ho bratr. "Musíme si něco ujasnit." Společně se usadili ke stolku. "Víš Jimy," vzal ho za ruku, "všiml jsem si, co s tebou udělal Sherlockův příchod." Spatřil Jimův zděšený pohled. "Ne, nic se neděje, moc dobře to chápu. Vlastně mám podobný problém." Jimovi teď spadla brada. Sherlockovi vypadl z ruky papírový tácek, se kterým si hrál. "Napadlo mě, že když by s tím souhlasil, mohl by se Sherlock za námi občas stavit na návštěvu." Usmál se na Jima a teď se otočil na bratra, který zkoprněle seděl a snažil se zjistit, zda slyšel správně. Pak jen vyskočil a vrazil do servírky, když vybíhal z kavárny. "Slečno, dám si muffiny a kávu a co ty?" Otočil se na ohromeného Jima.

Jim nevěděl, co má říct.. ani si nebyl jist, pro koho z nich, respektive Sherlocka nebo Jima, to byl větší šok... Kdyby Jim neseděl, asi by to s ním seklo... Mycroft právě navrhl... vážně to řekl?? Sherlockova reakce ho upřímně ani nepřekvapila.. " to.. myslíš vážně Myc??" zeptal se ohromeně.. " Ale.. co Sherlock?? Sám jsi viděl jak... zareagoval.." pak se otočil na servírku a objednal si čaj a ovocný salát... poté se svezl hluboko do křesla a nevěděl co na to říct....

Mycroft mu pročechral vlasy. "Myslel jsem, že z toho budeš mít radost. Mně by to nevadilo. A Sherlock si to třeba ještě rozmyslí. Ale jestli nechceš..." nechal větu vyznít do ztracena.

" ale ano mám.. teď.. nechci aby jsi si myslel, že tě nemám rád, nebo že Sherlocka to... a.. nebo..." nevěděl, jak to říct "to.. víš, že chci... ale.. chci především tebe...." To jak se Jimovi ve vlasech hrabal Mycroft, ho dokonale uklidňovalo... na chvíli zavřel oči a užíval si tu poklidnou chvíli.. v tom jim servírka přinesla jídlo

Mycroft se rozzářil, jako pes na Baskervilských blatech. Ani nevnímal krásně vonící kávu a ještě lákavější čokoládu smějící se na něj z kakaových bochánků. To co mu Jim řekl, bylo to nejkrásnější, přesně to, co jeho pochybnostmi tížené srdce potřebovalo. "Taky jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě," políbil ho na tvář a šťastně se usmíval. Pak už se pustil do snídaně a občas po něm hodil okem od muffinů.

Jim se také pustil do jídla.. po celém včerejším dni, co nic nejedl, měl docela hlad... pozoroval Myca, jak po něm hází okem a vždy se usmál... " kdy budeme moct jet domů Mycie?" zeptal se poměrně sklesle... věděl, že kvůli tomu včerejšímu kolapsu ho nechtěli pustit až tak rychle.. ale naznačili, že by mohl odejít už dnes... Třeba o tom Mycroft ví víc, pomyslel si...

Mycroft se zamyslel. "Počkej chvilku." Vytočil číslo, poodešel, aby Jima nerušil u snídaně a za pár minut se s úsměvem vrátil. "Až dojíš, můžeme vyrazit."

"Vážně?" Jim se rozzářil jako 60Wattová žárovka a usmál se na Mycrofta. " Ale lékař říkal... " Jim začal pochybovat, jestli je to dobrý nápad.. sám věděl, že ani chodit pořádně nemůže... Ale představa, že by se o něj měl Mycroft starat, se mu nějak zamlouvala...

"Neboj Jime, všechno už je zařízeno." Opět si sedl ke stolu a společně dojedli. Potom Jima vyvezl z nemocnice, kde už čekal lékař a nechal si podepsat revers. Mycroft Jima přenesl do limuzíny, kde seděl muž s neoholeným strništěm na tváři. "To je můj osobní lékař, doktor House," představil ho Mycroft. Nasedl do limuzíny a už mířili k domovu.

Jim byl rád za to, že už byl z toho špitálu venku... Mycroftovy doteky byly jako samet a když ho přenášel, dělal to vždy s takovou opatrností, že Jim myslel, že se rozpustí... Když ho pak posadil do limuzíny, poměrně se lekl... ne že by se mu ten muž nějak nezdál sympatický.. ač nezdál... tak jen nečekal, že tam bude... Chtěl pozdravit, ale nějak to nešlo... pohodlně se usadil a Mycroft mu lékaře představil... " Moriarty... James" pronesl a podal lékaři ruku...

Limuzína se řítila ulicemi a Mycroft se zamračil na doktora. "To jste se nemohl oholit? Říkal jsem Vám, že máte před Jimem vypadat slušně." "Buďte rád, že jsem vůbec v Londýně. Už mi zase z Ameriky poslali výhodnou nabídku, kterou jsem odmítl kvůli tomu Vašemu Jimovi." Doktor se podíval na Jima a měřil si ho pohledem. Kdyby se mu líbili kluci, byl by Jim s těma jeho obrovskýma hnědýma očima jasným favoritem. Limuzína konečně zastavila a Mycroft vzal Jima do náruče. Vrátný už na ně čekal s vozíkem. "Máte tu návštěvu," oznámila Margareth. "Ano? A koho?" "Váš bratr." Mycroft s Jimem si vyměnili překvapené pohledy.

Jimovi se pojem návštěva nepříliš líbil.. vzhledem k faktu, že byl konečně doma a chtěl být s Mycem sám... ač v tom mu překážel i lékař.. ač vypadl na sic arogantního, zato ale spořádaného a znalého lékaře... Poté, co Margareth Vyslovila "Váš bratr" s jistou nechutí ( no není se čemu divit.. být to na ní, ani ho nepustí dovnitř, ale její pán byl on...) a Jim si s Mycroftem vyměnili pohledy, Mycroft Jima pomalu a opatrně posadil do vozíku a spolu s lékařem zamířil dovnitř.. House už měl svůj pokoj.. aby, když se o Mycrofta staral, nemusel být na hotelu... věděl, že budou chtít chvilku soukromí, ale také neměl času nazbyt a pokud chtěl Mycroft, aby se mu postaral o Jima, tak někdy musel začít...

"Zvládneš se ubytovat sám?" políbil Jima na tvář. "Zajdu se podívat, co Sherlock chce a hned za Vámi přijdu." Kývl na sluhu, aby převzal vozík a na doktora, aby šel s nimi. Sám zamířil do návštěvního salonku, kde čekal Sherlock. Zrovna zkoumal rám obrazu, jako by hledal tajný poklad. Když byl Sherlock malý, často mu chystal takové hry. "Mycrofte," Sherlock odložil obraz a podíval se na bratra. "Přemýšlel jsem o tom a už mi to nepřijde, jako zase tak moc špatný nápad." Mycroft se usmál a přešel k bratrovi. "Skutečně?" Zlehka ho políbil na rty. Sherlock zamrkal, ale neucukl. "Pojďme za Jimem," vzal ho za ruku a táhl za sebou. Vešli do pokoje, kde lékař zrovna dokončil prohlídku. "Jak je na tom?" zajímal se Mycroft. "Všechno je v pořádku. Když se nebude příliš namáhat a bude hodně jíst, brzy nabere sílu." Doktor opustil místnost a trojice osaměla. Jim si všiml, že se bratři drží za ruce. "No tak běž," pobídl ho Mycroft a Sherlock skutečně došel k posteli a sedl si na její okraj. Sklonil se k Jimovi a blížil se k jeho rtům. Mezitím se z druhé strany posadil Mycroft a se slabým úsměvem je pozoroval.

Jimovi se zprvu zdálo celkem kruté, že ho nechal Mycroft samotného.. poté, co ale lékař dokončil prohlídku a přišel i s Sherlockem poměrně v něm cosi poskočilo... Mycroft a Sherlock se drželi za ruce.. a pak... když si Sherlock a Mycroft posedali po stranách jeho postele... Mycroft se usmíval a pozoroval Sherlocka.. ten se nad ním nakláněl a pomalu.. ho políbil! Jim myslel, že má nějakou halucinaci, nebo tak něco... zamotala se mu z toho hlava.. bylo to neskutečné! Sherlock ho líbal.. jemně a něžně.. jako by se bál, že mu ublíží... a to sám od sebe.. Jim ho chytl kolem krku a přidal se... Mycroft si povzdechl.. bylo to úžasné je vidět... Když se Jim odtáhl od Sherlocka kousek dál, bylo slyšet, že má zrychlený dech.. a nejen on... Byl to jak Sherlock, tak Mycroft, kdo začínal být pořádně vzrušený

Mycroft je pozoroval, dlaní sjel na Jimovo tělo a pomalu se dostal pod přikrývku. Klouzal po jeho hrudi až k bokům. Sherlock se odtáhl od Jima, to už si ho Mycroft přitáhl k sobě a kousek nad Jimovýma očima ho velmi prudce políbil, jeho ruka pod přikrývkou zatím kroužila okolo jeho penisu a záměrně se mu vyhýbala.

Jim se musel zasmát vlastní myšlence, že lékař si pojem klid představoval úplně jinak.. tomuhle se ale nedalo odolat... Mycroft jej dráždil... neúnosně.. naschvál "ignoroval" jeho touhu a to ho mučilo.... Jim se natáhl k Sherlockovi, který ho ale chytil za ramena a položil na záda na postel " Jime Jime.. copak jsi neslyšel svého lékaře?? máš odpočívat.. tak se nenamáhej a užij si péči, jenž je ti věnována...“ Jim myslel, že se vsákne do postele a už ho nikdo nikdy nenajde.. byla to rozkoš, když ho Sherlock začal líbat na hrudníku a Mycroft se staral o jeho intimní partie

Mycroft se konečně smiloval a při jednom pohybu jemně stiskl dlaň okolo jeho penisu. Vyjel až nahoru, pustil ho jen na chvíli, aby mu mohl stáhnout kalhoty a znovu jej uchopil a jemně s ním pohyboval. Hlavou mu prošla škodolibá myšlenka, že Sherlock je výš, tudíž tentokrát by škrábance schytal jeho bratr. Ten ho ovšem překvapil, když se postupně přesunul až dolů a polibky přecházel od pupíku po jemné cestičce chloupků přes podbřišek až k jeho penisu. Mycroft odtáhl ruku a Sherlock ho začal ožužlávat. Mycroft se sklonil a přidal se k bratrovi. Uvěznili ho mezi své jazyky a společně vyjeli nahoru, kde se na okamžik střetli, pak Sherlock zůstal na špičce a začal ji sát, Mycroft sklouzl dolů a pracoval po stranách a u kořene.

Jim zasténal možná hlasitěji než chtěl... Nemohl uvěřit tomuco se děje.. možná že kdyby nebyl tolik uvanený asi by se přidal i boky ale i tak... to byla zatím jeho nejlepší chvíle jeho života.. Jeho plně erektovanému penisu se věnovaly dva jazyky... a jak! Jim začal hlasitě vzdychat...

Bratři se na sebe podívali přes Jimův penis, v očích jim zajiskřilo a oba ještě přidali. Při tom jejich vlastní vzrušení se každým Jimovým zasténáním stupňovalo. Mycroft zvedl ruku a vyhledal Jimovu, aby snad zase nezačal škrábat a pevně propletl své prsty s jeho.

Jim ji stiskl pevně... byl už sakra blízko.. chytl Sherlocka za vlasy a snažil se přirazit do jeho úst... Sherlock pochopil, o co se Jim snažil a začal věnovat pozornost celému jeho údu... začal mohutně sát a Jim začal akutně lapat po dechu... byl jako v nebi... Mycroft se přesunul k jeho nohám a začal se masírovat a líbat.. ruku stále v pevném Jimově sevření... v tom Jim vyvrcholil.. s mohutným křikem a bolestivým propnutím, přirazil do Sherlockových úst a zaplnil mu krk jeho horkým spermatem.. Sherlock poslušně polykal a užíval si svůj triumf... Mycroft sykl bolestí, když mu Jim zaryl nehty do jeho zápěstí... Jim padl vyčerpaně na postel se slzami v očích... vše ho bolelo.. nejvíce hlava.. ale stálo mu to za to...

Mycroft se přesunul nahoru a i Sherlock se zamazanou bradou se na něj starostlivě podíval. "Jimy, jsi v pořádku?" jemně ho objal. "Nepotřebuješ doktora?"

Jim se pomalu uklidnil a s hlubokým výdechem otevřel oči, které přímo zářily... " ne... to bude dobrý... jen.. um.. možná něco proti bolesti...." řekl tiše a zadýchaně.. pak se usmál, když je oba viděl.. jejich výrazy byly k nezaplacení... ale byla pravda, že se asi obávali právem.. i Jim se nyní obával, jestli je vážně v pořádku... " jen.. si potřebuju odpočinout..." a políbil oba jeho partnery

Mycroft si pospíšil ke dveřím a zavolal doktora. House si ho změřil pohledem, hlavně se zastavil na jeho plných kalhotách, pak se podíval do místnosti, kde Jim ležel pod přikrývkou až k bradě, ovšem na zemi ležely jeho kalhoty a vedle postával Sherlock s novinami na úrovni pasu, ovšem na bradě měl cosi, co ještě před chvílí bylo Jima. "Tak proti bolesti?" Sáhl do saka a vytáhl ampulku. Do dlaně mu vypadly dvě pilulky. Jednu podal Jimovi a druhou vyhodil do vzduchu a zhltnul v letu. "Buďte opatrní, ať ho nerozlámete," šťouchl Mycrofta holí do pupíku a vypochodoval z pokoje.

"Takže to máme povolené od lékaře," culil se Mycroft. Přešel k Sherlockovi a přitiskl své rty k jeho. Ruce mu klouzaly po jeho těle, rozepínal mu košili, což šlo snadno vzhledem k velmi uplému střihu a možná i menší velikosti. Pomalu mu obnažoval hruď a při tom Sherlocka natáčel tak, aby Jim co nejlépe viděl. Občas se po něm podíval s provokativním úsměvem a dál bratra svlékal. Sherlock pochopil jeho hru a začal Mycrofta zbavovat oděvu stejně provokativním způsobem. S každým rozepínaným knoflíčkem se čí dál víc nakláněl, a když se dostal k jeho opasku, vystrkoval zadnici na Jima a ještě s ní u toho kroutil.

Jim nevěřícně zíral na bratry Holmesovi a musel svou ruku přesunout zpět pod přikrývku... bylo úžasné sledovat ty dva... když se k němu Sherlock provokativně přiblížil, lehce si ho přitáhl ještě blíže a rozepl mu poklopec.. následně mu začal jeho erekci masírovat a lehce ho šimrat.. zanedlouho byly kalhoty a trenky na zemi...

Mycroft pozoroval ten hypnotizující pohyb Jimovy ruky na bratrově penisu a kousal si ret stále větším vzrušením. Sebral ze stolku tubu a podruhé za tento den strhl z Jima přikrývku. Usmál se, když viděl, že ten hrbol nebyla jen špatně poskládaná deka. Vyhoupl se na postel a nadzvedl Jimovy nohy, aby si je opřel o ramena. Sherlockovi se zablýsklo v oku a rozhodl se Mycroftovi vrátit onu dávnou noc. Opustil příjemné teplo Jimovy dlaně a vylezl za bratra. Mycroft zatím odzátkoval tubu a nanesl gel mezi Jimovy půlky. Jemně zakroužil ukazováčkem a pronikl dovnitř. To už mu Sherlock sebral tubu a vymáčkl ji překvapenému bratrovi do zadnice. Na nic nečekal a už do něj pronikl. Mycroft vyhekl a snažil se nabrat dech. Sherlock přirazil a zůstal v něm nadoraz. Mycroft se vzpamatoval, vytáhl z Jima prst a místo toho nasměroval svůj penis. Pomalu se dostal dovnitř, upravil si Jimovy nohy na ramenou a začal přirážet veden Sherlockovým tempem a jeho vahou.

Jim se rozplýval v rozkoši... v tohle doufal dříve jen ve snech.. a teď si ho jeho láska brala zatímco si zase jeho bral jeho bratr... Na Mycroftovi bylo vidět, jak ty úžasné signály a vášeň posílal směrem k Jimovi... Jim byl v sedmém nebi... Mycroft byl snad ještě výše... a Sherlock si ten triumf užíval, jak nejvíc to jen šlo

Sherlockův rychlý nástup a teď i nevybíravé tempo ho pořádně pálilo, přesto cítil i neskutečný pocit, jaký ještě nikdy nezažil, když zároveň zajížděl do Jimova těla a pevně se k němu s každým přírazem tiskl. Sténal a Sherlock za ním také. Cítil jeho horký dech na zátylku a žhavé dlaně na svých bocích. Věděl, že už to nebude trvat dlouho, vlastně... zaječel a přimáčkl se k Jimovi. Bratr za ním ještě přirážel, než i on zaječel a dopadl mu na záda.

Jim byl hotov zrovna tak, jako bratři Holmesovi... takovou slast v životě nezažil.. celé tělo ho bolelo.. ale tohle byl ten nejlepší sex vůbec.. " umh.. Mycu?" vydal ze sebe přidušeně.. "Děje se něco Jimy??" Mycroft i Sherl zbystřili, možná i zpanikařili... "uh.. nic.. jen.. že oba něco vážíte....."

Bratři se ihned začali zvedat, Mycroft rychleji, než Sherlock a tak málem zase na Jima popadali. Nakonec se jim to podařilo a každý si lehl z jedné strany vedle něj. Ve stejnou chvíli mu oba dali pusu na tvář a Mycroft okamžitě usnul. Sherock podal přikrývku a přehodil ji přes ně. "Nemám zavolat doktora?" zeptal se ještě Sherlock.

"Leda aby něco udělal s Mycroftovým chrápáním..." zasmál se Jim... Takhle byl spokojený.. snažil se ignorovat bolest hlavy a doufal, že po tom, co si vzal prášek, ho to brzy přejde.. sykl bolestí a přitulil se blíže k Sherlockovi

Sherlock natáhl ruku, ukazovákem a prostředníkem bratrovi několika doteky promačkal krk a ucho a chrápání ustalo. "Dobrou noc, Jime," usmál se a zavřel oči.

"Tak tohle se chci naučit," zasmál se Jim. Políbil Sherlocka a dal si hlavu na jeho obnaženou hruď

Když Sherlock viděl obvaz na Jimově hlavě, bylo mu stydno.. mohl za to on... a proč? Protože v tu chvíli neuvažoval... "Jime?? Už spíš?" " mm ne..." " já, ještě jednou se ti chci omluvit... za tu ránu..." " to nic Sherl.. nech to plavat..." Když oba Holmesové usnuli, Jim ještě byl vzhůru.. nemohl spát.. opatrně sklouzl z postele, pomaličku se dostal ke dveřím (a že to pro něj bylo těžší, než když se vracel z nemocnice) a na dobré 3 minuty si postál, než nabral sílu jít dál... prošel dveřmi a dostal se na chodbu, kde se chytl zábradlí a krůček po krůčku se rychlostí asi 2 kroky za minutu, dostal až k oknu, kde se svezl na podlahu a pozoroval osvětlené město...

Marhareth poklízela dům, když najednou spatřila Jima, jak se válí na zemi pod oknem. Pak si všimla, že je nahý a snažila se mu dívat jen do tváře. "Pane Moriarty, jste v pořádku? Nepotřebujete pomoc, nebo aspoň něco na sebe?"

Jim si všiml, že na něj někdo mluví.. přemýšlel.. o hodně věcech..."ah.. Margareth.. ou... promiňte, že jsem tu.. jen tak.. já.. um.. deka by byla fajn.."

"Hned to bude," Margareth odběhla a už se vracela s dekou a polštáři. Všechno Jimovi podala a stále se snažila se na něj nedívat, oči jí neposlušně putovaly po jeho svalnatém těle. Vzdálila se a chvíli počkala, zda ještě něco nepotřebuje.

"Nechcete lékaře pane??" zeptala se s obavami.." ne, děkuji Margareth.. bude to vše.. a když u toho nezalarmujete půl domu, budu vám vděčný..."

Sherlock poklidně spal, pak se mu ovšem do snu začaly vkrádat zážitky dnešního večera a to ho dohnalo až na vrchol, když v potemnělé místnosti otevřel oči. Tyhle nové pocity se mu začínaly líbit. Bylo to něco úplně jiného, než když se po něm tenkrát Mycroft vrhl. Možná mu neměl říct těch pár vět o neschopných impotentech, když byl zrovna mírně opilý a když dobře věděl, jakým způsobem se na něj už od dětství díval. Otevřel oči a pohlédl do obrysů jeho tváře. Měl ho rád, pousmál se. Pak mu došlo, kde je Jim? Vyskočil z postele a zběžně prohledal pokoj. Vyběhl na chodbu a rozhlížel se kolem sebe. Vběhl do haly a spatřil ho ležet u okna schouleného v dece. Přešel k němu a jemně ho objal.

Jims se krapet lekl... jen to nečekal... "SSherlocku?? co tu děláš? TY NESPÍŠ?"

"Nějak mě ta akce probudila," usmál se Sherlock. "A co tu děláš ty?"

"Já tu přemýšlím.. není ti zima??"

"Trošku," připustil Sherlock.

"Nechceš ke mně pod deku?? Nechci, aby jsi nastydl..."

Jim to ještě nestačil doříct a Sherlock se už k němu soukal. Přitiskl se k jeho hřejícímu tělu a už měl zase velmi tvrdý problém. "Proto Mycroft netopí, aby měl záminku se tulit."

„Věř že tuhle záminku znát nechceš," pousmál se Jim, který si všiml Sherlockova vzrušení.. protože to přehlídnout nešlo, otočil se a lehce ho pohladil přes ztopořený úd... " Sherlocku Sherlocku.... upřímně se bojím, aby jsi mě zase něčím nemajzl přes hlavu"

Sherlock se jen uculil a slabě Jima kousl do ucha. "Toho se rozhodně bát nemusíš," zašeptal.

Jim potichu zasténal a zalezl pod deku... to, co hledal, našel poměrně rychle... Lehce olízl špičku Sherlockova penisu a ten slastně zasténal.... Jim jej hladil pomalu a jemně.... vždy se jen tak zlehýnka dotkl jazykem jeho penisu jako by ho ochutnával... Teď už při každém polibku, co jeho chloubě věnoval, přidal i maličké požužlání jeho kůže... Sherlock poměrně rychle nabyl plné tvrdosti a Jim si začal pohrávat s jeho varlaty... začal je olizovat a rukou se věnoval jeho penisu.. vždy pomalu a jemně, někdy zase více, zmáčkl rukou jeho penis. Na jeho špičce se objevilo pár kapek preejakulátu a Jim je opatrně slízl... vychutnával si Sherlockovu příchuť.... poté jeho úd vzal do úst a začal hlavou opatrně pohybovat nahoru a dolů... Když začal sát, Sherlock už potichu nebyl... problém byl, že se nacházeli na chodbě, kde se vše rozléhalo víc než by nyní chtěli. To ovšem Jima nezastavilo... zrychlil tempo a čekal jestli se Sherl přidá

Sherlock pozoroval pohybující se deku pod sebou, ona představa Jima a co zrovna provádí, ho vzrušovala stejně, jako jeho úžasný dotyk jazyka. Jemně objímal jeho tělo, jakoby se bál, že když víc stiskne, ten dotyk ustane. Jenže pak Jim přidal na tempu a Sherlock už to nevydržel. Snažil se nesténat moc nahlas, svíral tělo halené látkou, zvrátil se na záda a jeho pánev začala vycházet Jimovým rtům vstříc. Ještě mu hlavou prolétla myšlenka, že by se měl kontrolovat, že by mu snad mohl ublížit, to už ale jeho tělo umlčelo mysl a začal přirážet do vlhka a tepla Jimových úst. Křik rezonoval celým domem, když zatínal prsty do jeho vlasů a s blaženým uvolněním padl na podlahu. Zadýchaně pootevřel oči a konečně povolil stisk rukou.

Sherlock se přidal, přesně jak Jim předpokládal.. jen trochu víc, než předpokládal... Jimovi se zatočila hlava, ale ustál.. no resp. uklečel to, dobře... Sherlock mu omylem strhl obvaz a rána začala krvácet.. ne mnoho.. jen trochu.. Jim si toho ani nevšiml.. bolest mu nevadila.. ne při takovejhlech akcích... s hlavou, jenž se mu točila, se položil vedle Sherlocka a políbil ho...

Sherlock se blaženě usmíval, a když ho Jim políbil, oddechl si, že je v pořádku. Pak si ale všiml krve na jeho čele. "Proboha, Jime, pojď, to se musí převázat." Rozhlédl se kolem sebe, až našel obvaz. Jenže ten ležel na zemi. "Počkej tu, dojdu pro lékárničku." Sherlock se za chvíli vrátil a dal se do obvazování. "Jak se cítíš, nemám raději zavolat doktora?"

"Mm.. motá se mi hlava... to ale nic nebude...." Jim se až divil, s jakou precizností Sherlock s obvazem pracuje.. Když mu ránu šetrně vyčistil... Jimovi se ty doteky líbily... byly jemné.. jako Sherlock.. ale ne takový, jak ho každý zná

Sherlock skončil s obvazováním a odsunul lékárničku stranou. "Měl by sis lehnout a odpočinout si." Pak si na něco vzpomněl a pohledem sklouzl k jeho penisu, aby zkontroloval, zda nepotřebuje ještě něco jiného.

Jim se usmál a podíval se dolů na svůj penis a pak zpátky na Sherlocka... Bylo jasné, že tohle by Jim asi sám nezvládl.. tedy zvládl.. ale asi ne tak, jak to zvládne Sherlock..

Sherlock se taky usmál a jeho ruka už bloudila k Jimově penisu. Začal s ním zlehka pohybovat, jemně stahoval předkožku a pak ji dalším pohybem vracel zase na místo, sklouzl níž a jazykem obkroužil jeho bradavku. Přisál se k ní a jemně skousl. Jeho ruka pravidelně zrychlovala tempo, až přidal i druhou, kterou zmáčkl jeho koule.

Jim si tohle sladké mučení užíval.. lehl si na záda, protože udržel balanc pro něj bylo momentálně nemožné.. Lehce se svíjel a nadzvedával.. začínal vzdychat čím dál víc...

Sherlock ještě zrychlil. Jeho ruka kmitala rychleji, než nejrychlejší pohyb smyčcem po houslích.

Jim vykřikl, zazmítal se a vyvrcholil.. Dýchal rychle a snažil se uklidnit... přivinul si k sobě Sherlocka a něžně ho políbil na čelo... "měli by jsme jít spát..."

Sherlock ho pohladil po tváři a usmál se na něj. "To bychom měli." I s Jimem se zvedl a přenesl ho do ložnice. Mycroft spokojeně pochrupkával, blaženě se usmíval a se slinou v koutku mumlal: „Ještě jeden muffínek, prosím! A ne že mi místo toho přinesete moffánek, ty jsou moc opepřené." Sherlock Jima položil vedle bratra a poté si také lehl. "Dobrou noc," políbil ho na nos.

I tobě Sherlocku... polibek mu opětoval a pak už všichni konečně blaženě usnuli...