15. září
Na královské pozvání
Takže, zrova jsem zkoumal záhadnou vraždu uprostřed divočiny, když mě vyzvedla helikoptéra a vysadila v Buckinghamském paláci.
Sherlock už tam byl také. Nahý, krom prostěradla omotaného kolem těla.
Jelikož se to týkalo klienta, musel jsem kvůli Mycroftovi zbytek příspěvku smazat. Jistě nemusím říkat, že to bylo pořáné dobrodružství.
A jsem si jist, že to není nanposled, co uslyšíme jméno Irene Adler. Vzhledem k tomu, že vím téměř jistě, že právě od ní dostává zprávy. Je to zábavné, od chvíle, co ho znám, jsem nezažil, že by měl sebemenší zájem o nějakou ženu, ale tentokrát... Ona ho dostala.
9 komentářů:
Irene Adler?!?!
Mike Stamford 15. září 23:21
Ty ji znáš!?
John Watson 15. září 23:23
Slyšel jsem o ní, to je vše!!!!
Mike Stamford 15. září 23:25
Buckinghamský palác? To je úžasné x
Harry Watson 15. září 23:37
Jak se máš?
John Watson 15. září 23:39
Dobře, díky x
Harry Watson 15. září 23:46
To odtamtud pochází ten popelník?!
Marie Turner 15. září 23:47
Tady paní Hudsonová
Marie Turner 15. září 23:56
Připomeňte mi, že po Vás nikdy nemám chtít alibi, paní H.
John Watson 16. září 00:04
19. prosince
Šest Thatcherových

Poté, co ji Sherlock stačil urazit kvůli vzhledu a oblečení, nám pověděla o vraždě, která se stala na její univerzitě. Student umění a Sallyin nejlepší přítel Pietro Venucci byl nalezen proboden v keramické dílně. Našli u něj jeho přítele Beppo Rovita, který tvrdil, že tělo právě našel. Rozbité okno ukazovalo na vloupání a jelikož u něj, ani nikde v okolí nenašli nůž, byl zproštěn podezření. Sally byla přesvědčená, že to Beppo udělal, s Pietrem měli velmi bouřlivý vztah. Sherlocku Holmesovi nemohlo uniknout, že do Pietra byla také zamilovaná. Sherlock byl okamžitě na internetu a s nadšením zjistil, že proběhla řada loupeží v domech patřícím páru studentů, přednášejícímu a kamarádovi oběti. Samozřejmě to už všechno vyřešil.
Sherlock mě pořádal, nebo spíše mi nařídil, abych zašel na univerzitu a předstíral, že jsem správce z Hickmanovy galerie. Učiteli Horace Harkerovi jsem řekl, že bych rád vystavil některé studentské práce, především sochy. Přirozeně se do hovoru zapojil i vrah a já se ho zeptal, zda oběť pracovala na něčem, co bychom mohli vystavit na jeho počest. Harker odvětil, že Pietro před svou smrtí dokončil šest hliněných sošek Maggie Thatcherové. Vypadaly jako ty s Princeznou Dianou, na které dělají reklamu v magazínech, jen tyto měly ďábelské rohy. Pravdpodobně se jednalo o satiru. Harker mi smutně pověděl, že figurky byly ukradeny.
Navštívili jsme oběti vloupání, ukázalo se, že si všichni koupili figurku Thatcherové. Nic jiného odcizeno nebylo, což Sherlock očekával. Našli jsme si adresy majitelů dvou zbývajících figurek a kontaktovali je. Tu noc jsem si vzal jednu adresu a Sherlock druhou.
Seděl jsem ve tmě a čekal. Při zvuku rozbíjeného okna jsem se ukryl. Pozoroval jsem Beppa, jak se vloupal dovnitř a sebral figurku z krbové římsy. Sledoval jsem ho ven a zavolal Sherlockovi, ten se ke mně připojil. Sledovali jsme ho k mostu, kde figurku rozbil o zem. Bylo v ní něco, co zvedl a chystal se to zahodit do řeky. Zastavili jsme ho, než to stačil udělat, a zistili, že drží kapesní nůž se svými iniciály.
Věděl, že je konec a hned se přiznal. S Pietrem se pohádali a on ho pak v zápase bodl. Zahlédl figurky a tak šel k peci a zastrčil nůž do hlíny. Poté rozbil okno, aby to vypadalo jako vloupání.
Myslel jsem, že co udělal, bylo docela chytré, ale Sherlock to popsal jako neuspokojivě snadné. Další den hrozně dlouho pokračoval v teoriích, jak by z toho vyvázl on, až jsem odešel do hospody a při návratu jsem ho zastihl, jak mluví na zmraženého krocana.
Jo a stále mu chodí ty textovky.
2 komentáře:
neuspokojivě snadné
nepravděpodobný 19. prosince 15:47
Geniální!!
Jacob Sowersby 19. prosince 16:12
Žádné komentáře:
Okomentovat